Ze zlatého archívu valašského fotbalu - Renda Klust, masérská legenda valašské kopané

V pravidelné rubrice se vracíme k zajímavým událostem valašského fotbalu od doby vzniku našeho informačního portálu v roce 2015.

Býval aktivním sportovcem než přišel úraz ledviny. 27 let je Renda Klust masérem a kustodem FK Vigantice. Jeho šikovnými prsty prošlo tolik fotbalistů, že bychom o tom mohli společně naspat román. Renda je symbolem Vigantic a důkazem toho, že fotbalová věrnost se pořád nosí.

Rendo, ty jsi aktivně sportoval, byl to jenom fotbal?

Hrával jsem fotbal za Vigantice, Prostřední Bečvu a hostoval jsem ve Slezanu Frýdek - Místek. K tomu jsem dělal severskou kombinaci. Pak přišel bohužel úraz ledviny a ve 21 letech jsem musel s aktivním sportem skončit.

Jak jsi se stal sportovním masérem?

Chtěl jsem zůstat u fotbalu. Byl jsem s tím úrazem v lázních v Mariánských lázních a tam jsem si udělal masérský kurs. Ve fotbale se tehdy začalo tlačit na nutný zdravotnický dohled a já jsem v roce 188 začal pracovat ve Viganticích.

Jsi neuvěřitelně věrný jedinému klubu, byly i nějaké jiné nabídky?

Kromě Vigantic jsem masíroval kluky z Vidče, Rožnova nebo třeba Valašské Bystřice. Do dneška kluci za mnou chodí, když potřebují. Jednou jsem měl nabídku z Hranic a Baníku Ostrava B přes Dušana Vrťa, ale již 22 let žiji v Rožnově a stěhovat se odněkud, kde máš bydlení a práci se mi nechtělo.

V Rožnově působil dlouhá léta kolega Jarda Kolář?

S Jardou se dobře známe. Pomáhali jsme si navzájem, Co vím, tak on v Rožnově už nepůsobí a na rozdíl ode mně se tím živí profesionálně.

Když projdeš historii Vigantic, kteří tvrďáci moc tvou pomoc nepotřebovali?

Napadá mě starý Bary Milan Baroš starší, Pepa Kakoš Barabáš, kterého jsem zažil jak končil a pak byl trenérem. Pepa Koláček nebo Zdena Porubský.

Rendo, v kabině Vigantic ti prošlo mnoho hráčů. Jací jsou dnešní mladí fotbalisté?

Mladá generace je úplně jiná a mí zcela jiný vztah k fotbalu, než jsme měli my. Jsou takoví freee a vše je v klidu, což není dobře pro život. Upadá také úroveň krajského přeboru, který hrajeme. Kdysi tady hrávali starší kluci z ligy tak do 32 let, dnes jsou tady taky, ale je jim 37-40 let a pořád stačí. Umí se o sebe postarat a ví, co obnáší fotbal. To ti mladí to mají jinak postavené.

Jaký je tvůj týdenní program v klubu?

Přes týden nechodím na každý trénink. Stavím se jednou dvakrát, jinak jsem pro kluky na telefonu. Den dva před zápase potřebuji vědět, kdo co bude před mačem chtít nachystat. Většinou jde o záda nebo achilovky u starších kluků. U mladých pak řešíme zranění. Před zápasem jsem hodinu předem v kabině, chystám věci a pitný režim, dělám zároveň kustoda.

Nyní máš v týmu cizince Lemcheho a Uribeho? Není tam jazyková bariéra?

Mladí kluci umí anglicky, je to v pohodě. Oni se rychle učí česky, takovou to fotbalovou hantýrku pomalu zvládají.

Za 27 let ve vigantické kabině jsi určitě zaznamenal hecíře, vůdce a srandisty? Mohl by jsi některé jmenovat?

Nejprve se chci omluvit, že nejmenuji všechny a pokud jsem je nezmínil, nebylo to mým úmyslem na ně zapomenout. Už jsem jmenoval Pepu Barabáše a Milana Baroše staršího. Dále třeba Jarda Křiva, Zdena Porubský, dobrý srandista byl Radek Chumchal, Pavel Šturala nebo Honza Frydrych. A pak borci, co hráli hodně vysoko. Pavel Pumrpla nebo v současné době Radim Kučera. A tak bych mohl jmenovat dále.

Známou postavou Vigantic byl i Miroslav Janík.

Máme s Mirkem velmi dobré vztahy. Působil v klubu spoustu let. Je to super borec. Pomáhal neskutečně našemu klubu jako sportovně, tak finančně.

Jaký očekáváš vývoj vigantického klubu?

Byl jsem dvacet let výboru. Nejsou lidi. Mladých ubývá. Jsou další druhy zábavy. Není už tolik sponzorů, co bývalo. Není smyslem nakupovat a brávat fotbalisty ve velkém na hostování. Jsme velcí kamarádi s Pavel Šturalou a vím, jak je to těžké držet klub na určitě úrovni. Jednou to možná dopadne tak, že celý okres bude hrát B třídy, protože nikdo nebude mít peníze. FAČR moc klubům na ruku nejde. U nás ale platí, že Radim Kučera a Milan Baroš nenechají Vigantice nikdy padnout.