Ze zlatého archívu valašského fotbalu - Jiří Kuzník je hlavní tvůrce kvalitního fotbalu v Kateřinicích

V pravidelné rubrice se vracíme k zajímavým událostem valašského fotbalu od doby vzniku našeho informačního portálu v roce 2015.

Asi bychom dlouho hledali člověka tak oddaného fotbalu. Jiří Kuzník starší se podílel na vybudování skvělého jména fotbalu v Kateřinicích v polistopadové éře. Je dodnes předsedou fotbalového klubu a podílel se ve skvělé spolupráci s kolegy z vedení, obecním úřadem a sponzory na zvelebení areálu v tisícové obci a na bohaté kapitole Kateřinic v krajském přeboru.

Jiří Kuzník (59) Rodák z Ratiboře. Bydlel na Vsetíně, aby se v roce 1988 oženil a přestěhoval do Kateřinic. Má dva syny - Jirku a Ondřeje. Oba hrají v současné době za Kateřinice. Od roku 1990 začal pracovat ve fotbalovém klubu, nejprve jako trenér žáků. Předsedou klubu je dodnes.

Počátky v Kateřinicích

Od roku 1990 jsem tady začal trénovat žáky. Měl jsem pod sebou staršího syna Jirku. V roce 1992 se ustanovil nový výbor ve vedení fotbalu. Já jsem se stal předsedou, dále se mnou spolupracovali Miroslav (Harry) Vrba, Pavel Mráček, Roman Vrba a Zdeněk Kovář. Začali jsme hrát III. třídu. Postoupili jsme dva roky po sobě do okresního přeboru, respektive do 1. B třídy. Tam jsme hráli rok a postoupili do áčka. A v roce 1997 přišla povodeň.

Povodeň, budování útulného areálku, skvělá spolupráce s obecním úřadem

Po povodni v roce 1997 jsme měli na hřišti padesát pater štěrku a písku. Strhlo nám to také lavku. Za rok jsme to opravili a tu sezonu jsme hráli půlrok na Tyršovce a půlrok na MEZU Vsetín. V roce 1998 jsme postoupili do krajského přeboru. Opravili jsme hřiště, s Harrym Vrbou jsme koupili tribunu. Obecní úřad nám pomohl v roce 2009 zrekonstruovat hrací plochu, máme umělé zavlažování s 13 tryskami. V roce 2011 jsme přes zimu opravili šatny, stálo to 3 miliony korun a od roku 2013 máme novou lávku na přístup do našeho areálu. Rozšířili jsme parkoviště a nyní budujeme třicet metrů dlouhou opěrnou zeď za bufetem. Za tu dobu jsme se mohli spolehnout na výbornou podporu pánů starostů Antonína Mikšíka, Jaroslava Děckuláčka a také současného Ing. Vojtěcha Zubíčka PhDr. Byli a jsme dotováni ze státních prostředků na náš materiální rozvoj a rozvoj mládeže.

16 let v krajském přeboru

Hráli jsme ho v období od 1998 do roku 2014. Všichni nám prorokovali, že za rok spadneme, a že do tří let budeme hrát nejspodnější prales. My jsme na první rok posílili tehdy končícími dorostenci Zbyňkem Žabčíkem, Davidem Žabčíkem, Josefem Lukym, Jirkou Zezulkou, Tomášem Zetkem, Víťou Sacherem a Tomášem Galetkou, trénoval nás Rudolf Punčochář. Zbytek týmu tvořili odchovanci. Klíčovým hráčem byl tehdy vynikající střední záložník Tomáš Macík. Začali jsme tím, že jsme dostali rukavici v Bystřici pod Hostýnem, která hrála později MSFL. V prvním zápase doma jsme remizovali 1:1 s Mutěnicemi, kdy Tomáš Zetek jako mladík vymetl krásně šibenici a pak jsme jeli do Bojkovic. Tam jsme vyhráli 4:0, všechny branky dal Zdeněk Kovář a cesta zpátky připomínala návrat našich hokejistů z Nagana. V první sezoně jsme skončili na osmém místě. Pak nás začala podporovat finančně továrna na výrobu puků a pan Petr Říha. Přišel vynikající útočník Milan Zbranek. Od třetí sezony nás trénoval Milan Gajdůšek. Hráli u nás Tomáš Juřica a exligový Mirek Březík. Nesmím zapomenout také na dnes již bohužel zesnulého Břeťu Hrušku z Jablůnky. Dorostli nám naši odchovanci, které jsem trénoval v žácích a oni pak šli do dorostu na Vsetín - Petr Rafaj, Václav Kotrla, můj syn Jirka, Vladislav Lukáš. V roce 2006 vstoupil do klubu poprvé Roman Zubík. Zajistil nás po materiální stránce i po stránce kvality hráčského kádru. Z vyšších soutěží k nám dorazili Rosťa Sobek, Radek Fojtů, Zdeněk Filgas, Radim Dobeš, Martin Nikolén, Pavel Koňařík, Tomáš Páleník a Tomáš Pohorelli. Trénoval nás Petr Vaculík. V sezoně 2006/2007 jsme skončili na druhém místě za prvním Hulínem a byl nám nabídnut postup do divize. Jenže z nepostupového místa to stálo 80 000,- Kč a to jsme odmítli. Místo náš tam šly Otrokovice a ty jsou tam dodnes. Jak šly sezony jedna za druhou, tak to trochu ochablo. Hráči odešli, ale zůstala dvojice Radek Fojtů (trenér) a Miroslav Kamas (organizační pracovník). Radek byl tvrdý, nekompromisní, ale vynikající trenér. Ze vsetínského dorostu k nám dorazili Jirka Válek a Zbyněk Ondra. Podruhé vstoupil do klubu Roman Zubík a přivedl Kubu Cahlíka, Tomáše Kašpara a Pera Novosada.

Současnost v 1. B třídě

Víš, ono držet 15 kvalitních hráčů, trénovat čtyřikrát týdně, to už by dnes nešlo. Chlapi dnes mají práci a nemají čas na tréninky. To by jsi je musel platit. Z původního výboru po konci naší éry v krajském přeboru jsem zůstal sám. Jsem stále předsedou, ale pomalu to chci výhledově předat Aleši Děckuláčkovi. Už to nefunguje jako v minulosti, kdy jsem sám zastával velký objem práce. Máme úkoly rozděleny včetně starosti o mládež. Do budoucna zůstanu třeba hlasatel a budu klukům pomáhat. Zatím je o mou práci zájem, takže zůstávám rád. Zaměřujeme se hodně na mládež. Máme starší a mladší přípravku a dorost. 1. B třída nám vyhovuje. Máme dobrého trenéra Marcela Beňa. Můžeme klukům nabídnout dobré vedení, kvalitního trenéra, materiální zázemí na úrovni. Daří se nám scházet dvakrát týdně na trénink a chceme prožít lepší sezonu, než byla ta loňská. Lidi na nás chodilo více v krajském přeboru, ale na to, že hrajeme v neděli a B třídu, je to s konkurencí větších dědin Ratiboře a Hošťálkové dobré a my jsem s daným stavem spokojeni. Držíme se toho, že musíme mít větší půlku hráčů z naší dědiny. Kdybychom dnes zůstali v kraji, bez většiny cizích hráčů by to nešlo.

Osobní fotbalová přání na závěr

Přeji si, abychom hráli horní polovinu tabulky, postupové ambice zatím nemáme. Chci, aby každý rok dva až tři naši dorostenci přešli do prvního týmu, abychom udrželi výbornou spolupráci s obecním úřadem a udrželi náš areál v takovém stavu, v jakém je dnes.