Ze zlatého archívu valašského fotbalu - Jeden z nejkreativnějších záložníků Valašska Petr Maléř slaví 50 let - gratulujeme!

V pravidelné rubrice se vracíme k zajímavým událostem valašského fotbalu od doby vzniku našeho informačního portálu v roce 2015.

Býval vynikajícím středním záložníkem s vytříbenou technikou a smyslem pro tvorbu hry. Potatil se a stal se trenérem. Od malička vedl své dva syny k fotbalu a ti jsou dnes nepostradatelnými klíčovými hráči Rožnova v krajském přeboru. Petr Maléř slaví v těchto dnech 50. narozeniny.

Petr Maléř (1965) Odchovanec Dolní Bečvy Kluby: Dolní Bečva, Pohořelice, Benešov u Prahy, Hranice, Vigantice, Rožnov, Šchenk Rožnov, Prostřední Bečva, Valašská Bystřice

Petře, jak jsi absolvoval mládežnické kategorie?

Začal jsem hrát fotbal na Dolní Bečvě. V 15 letech jsem mohli jít do Baníku Ostrava, ale přišlo těžké zranění, Od 16 let jsem začal hrát za muže Dolní Bečvy a na vojnu jsem odešel do Pohořelic.

Jak pokračovala tvoje kariéra v mužích po vojně?

Hrál jsem třetí ligu v Benešově u Prahy, dále divizi za Hranice, tři roky za Vigantice a zbytek kariéry v Rožnově a jeho okolí.

Celou kariéru jsi hrával středního záložníka, pak jsi se stal trenérem?

Nebylo to hned, skončil jsem nějak krátce po čtyřicítce. Dal jsem si pauzu, přednost měla rodina a stavba rodinného domu. Udělal jsem si licenci B a tři roky jsem působil v 1. A třídě jako trenér Dolní Bečvy.

V Rožnově jsi také zanechal trenérskou stopu a trénoval jak své syny, tak svého synovce, jaké to bylo? Nejprve bych chtěl říct, že jsem byl v Rožnově tři a půl roku, což je dlouhá doba. Osobně vidím zdravou životnost trenéra u jednoho týmu na tři roky. Po třech a půl letech se přestalo dařit, byl čas na nový impulz, a tak jaro jsem dodělal s Robertem Blaškem, který byl tehdy konzultantem Rožnova a pak už přišla éra Milana Náměstka. Co se týká synů Michala a Jakuba a synovce Lukáše, všichni dohromady jsme z toho měli strach. Hlavně Michal, že je budu honit. Sám jsem hrával pod svým otcem a vím, jaké to je. Ale nakonec to dopadlo dobře a všichni jsme byli spokojeni.

Trénuješ nyní?

Chtěl jsem si dát delší pauzu, ale přišla za mnou partička kolem Radka Pečivy, že mají děti do mladší přípravky Rožnova, tak jsme to s Radkem vzali a práce s dětmi mi dělá radost. Jsou vidět výsledky, děti to baví a nyní porážíme soupeře dvoucifernými výsledky. Starší přípravku dělá Milan a máme navazující trenérskou práci. Mám časově náročnou práci. Mezi muže už bych nešel. Nestíhal bych cestování na mistrovská utkání, tréninky. Nějaká lasa byla, třeba teď v létě ze Zašové. U dětí se doplňujeme časově s Radkem a klape to. Navíc chci manželce vynahradit roky, kdy jsem ji musel časově šidit díky fotbalu.

Musíš byt pyšný na své syny, oba jsou klíčovými hráči Rožnova.

Pyšný jsem a potěšilo mě, že oba měli a mají lasa z vyšších soutěží, ale k tomu nedojde. Oběma se daří. Michalovi to padá a Kuba v záloze hraje taky výborně. Michal plánuje tříletý pobyt v USA. Podzim odehraje v Rožnově, ale po novém roce by měl odletět. Kuba vystudoval ortopedii a získal smlouvu ve Vinohradské nemocnici v Praze. Nyní absolvuje kolečko praxe v Kadani v severních Čechách, kde ho lanařili do 1. A třídy. V únoru v novém roce se vrací do Prahy, kde má smlouvu na dobu neurčitou. Zatím dojíždí na utkání Rožnova, ale myslím si, že vzhledem k časové náročnosti své práce a tím, že jako mladý doktor bude mít hodně víkendových služeb, s fotbalem skončí. Pevně věřím, že Rožnov oba mé syny adekvátně nahradí.

Jak slavíš své významné životní jubileum?

Slavím ho prakticky na všech frontách spojených s fotbalem. Pro své spolupracovníky jsem pořádal firemní turnaj. S mými svěřenci v přípravce jsme si opekli buřty a pro rodiče jsem nachladil šampaňské. Další domácí zápas Rožnova pozvu na malou oslavu kluky ze současného kádru. Po konci podzimní sezony si sedneme se starými pány Rožnova, za které hraji.