Ze zlatého archívu valašského fotbalu - Jako kdyby Zdeněk Jantač naposledy chytal včera

V pravidelné rubrice se vracíme k zajímavým událostem valašského fotbalu od doby vzniku našeho informačního portálu v roce 2015.

Byl to sice krátký záskok a ne dlouhodobý comeback, ale Zdeněk Jantač se po dvaceti letech vrátil do branky Rožnova, kde jako mladý perspektivní brankář kariéru ve 22 letech ukončil. I když jeho tým prohrál, trenér brankářů obstál a ve 40 letech jen ukázal, že brankářské řemeslo se nezapomíná.

Zdeněk Jantač (1975) Odchovanec Rožnova Prošel Baníkem Ostrava a Hranicemi. Chytal také juniorskou ligu v Irsku.

Zdeňku, jak jste se dostal do branky?

Bylo mi 11. Hrálo se Mistrovství světa v Mexiku. Viděl jsem tam paragvajského brankáře Roberta Fernandéze. Chytil fantasticky penaltu. Říkám si, já musím do branky. K hokeji a házené jsem si tak přibral fotbal.

Vyhrál jste jako mládežník nějakou významnou trofej?

Ve dvanácti jsem měřil 181 centimetrů. Musím Vám říct, že když jsme třeba přijeli na Vsetín, všichni se divili, jak může být žák tak veliký a dokonce nechtěli proti nám nastoupit, že je to neregulérní. Jako mladší žák jsem vyhrál pod tehdejším trenérem Hrstkou, pozdějším sponzorem rožnovského klubu pohár Ivo Viktora.

Po Rožnovu přišel Baník Ostrava?

Ve 14 letech jsem byl v Baníku. Vyhráli jsme neoficiální mistrovství světa žákův Přelouči, které tak nazval Tonda Panenka. V roce 1994 jsem byl na vojně v Hranicích, kde jsme hráli divizi a předvedli spanilou jízdu českým pohárem, kde nás vyřadil až Sigma Olomouc.

Byla šance se po vojně prosadit v Baníku?

Smlouvu jsem tam nedostal. Byl jsem v juniorce, ale ani tam nechytal, protože k nám chodila chytat dvojka z áčka. Byl jsem trošku zklamaný. Po návratu do Rožnova jsem ještě chvíli chytal, ale klub se dostal do finančních problémů a to uspíšilo mé rozhodnutí s fotbalem skončit. Věděl jsem, že se fotbalem neuživím, sháněl jsem práci, i když ze začátku to nebylo nic placené.

Co pobyt v Irsku?

Pět let jsem tam žil a i chytal za tehdejší druholigové mužstvo, i když v jeho juniorce. Jedničku tam dělal vynikající brankář z Barbadosu, který byl v tamní vojenské reprezentaci.

Jak dlouho působíte opět v rožnovském klubu?

Domluvili jsme se v létě s Milanem Náměstkem v létě. On mne lanařil již v zimě, ale mám časově náročnou práci. Hodně cestuji, ale snažím se připravovat všechny brankáře v klubu a nepravidelně jim dělat tréninky. Baví to mně i kluky. Mám tam čtyři až pět kluků, nevymlouvají se na nic, což není u mladých dnes zvykem, trénink uběhne. Přetáhneme o třicet minut, ani nevíme jak.

Jak jste se připravoval na zápas Luhačovicemi?

Věděl jsem dopředu, že Michal Barabáš nebude. Absolvoval jsem dva tréninky s týmem. Osahal jsem si to. Přece jen dvacet let jsem mezi tyčemi nestál. Byl to jenom záskok. Po zápase mne nic nebolelo, ale po pár dnech jsem cítil nakopnuté koleno a mám šrám na kotníku. Budu nepravidelně připraven, kdyby trenér Milan Náměstek potřeboval pomoct.

Kolem tebe v rodině jsou a rostou další fotbalisté?

Brácha hrával. Fotbal hodně kombinoval s prací v Itálii. Taky už mu táhne za čtyřicet a dnes hraje za staré pány. Možná se potatí starší syn Jakub nebo mladší Jonáš, uvidíme.