Tělovýchovná jednota Valašské Meziříčí, spolek Jaroslav Goláň (U8): Velký trenér malých fotbalistů

Krátký rozhovor velkým klubovým srdcařem Jaroslavem Goláňem – trenérem kategorie U8.

Jardo, mohl by si nám pro začátek představit tým, kterému se v současnosti trenérsky věnuješ?
JG: Momentálně trénuji nejmenší borce TJVM – ročníky 2009 - 2013.

Vím, že v této věkové kategorii je to těžké, ale přesto nám zhodnoť podzimní sezónu.
JG: Vzhledem k tomu, že se nesnažíme hrát na výsledky, myslím si, že jsme se opět sešli jako dobrá parta hráčů, rodičů i trenérů.

Další těžká otázka: Trenérské plány na jaro 2018?
JG: Chtěli bychom doplnit věkové kategorie dětí do odpovídajících počtů. Momentálně vidím trochu problém u ročníku 2009.

Na co v kategorii, kterou trénuješ, kladeš na hráče důraz?
JG: Tak určitě práce s míčem a radost z fotbalu.

Proč by kluci a holky měli přijít k fotbalu a proč právě do tvého týmu?

JG: V naší nejmenší kategorii je to jasné. Zcela jistě proto, že nejsme zaměření pouze na fotbal a děláme obrovské množství (nejen) sportovních aktivity. Zkrátka vše, co děti v tomto věku.

Co by se mohlo v klubu/týmu zlepšit?
JG: Vždy jsem bral klub jako velkou rodinu, vše bylo kamarádské. S postupem do MSFL to (snad i příchodem hráčů odjinud) trochu ochladlo. Snad to tak chodí, s tím nemám zkušenosti. Věřím, že se vše opět usadí a vrátí se i takřka rodinná atmosféra.

V otázkách trošku „přituhne“. Teď něco osobního. Kdo tě přivedl k fotbalu?
JG: Tak určitě rodiče. Jako děti jsme dělali různé sporty. Já hrál jsem zároveň fotbal, hokej, tenis, ping pong. Nakonec jsem zůstal u fotbalu a hokeje. V dorostu se láme chleba, je třeba si vybrat jeden sport a ten dělat pořádně. U mě zvítězil fotbal.

Tvoje fotbalová kariéra:

JG: Moje kariéra je spjata převážně s naším klubem, kde jsem odehrál celý mládežnický věk. Velkou část jsem odehrál za naší rezervu (B tým). Pak následovala divize. Na „stará kolena“ jsem si odskočil na pár sezon zahrát „okres“ (dnes III. třída) za TJ Sokol Branky. Přestože nízká soutěž, byla to obrovská zkušenost. Branky jsou vlastně moje srdcová záležitost (smích). Pochází odtud moje manželka.
Trenérsky jsem vedl i dorost a to je těžký věk, většina hráčů se často viděla jako hvězdy ve svých klubech (Pozn.: Mnoho hráčů v dorosteneckém věku z regionálních klubů bylo v TJVM na hostování a mateřské kluby hrající v nižších soutěžích jim nabízeli místo v A týmu mužů, kde byla jejich kvalita získaná ve Valmezu znát) a já jim mohl, díky zkušenostem vysvětlit, že dorostenecký věk je omezen a pokud mají možnost hrát dorosteneckou divizi, dva tři roky s kvalitními spoluhráči a proti kvalitním soupeřům, ať toho využijí. Na muže prostě mají času dost.

Měl jsi/máš nějaký fotbalový vzor hráč – trenér?
JG: Nemám žádný vzor, ale chtěl bych zmínit trenéra, kolegu a kamaráda, který mi hodně změnil pohled na fotbal, pana (Honzu) Navrátila. S odstupem času si myslím, že jsme se od sebe učili oba dva. Já od něho fotbalové věci a on zase vše, co je kolem. Dnes trénuje mládež v Mladé Boleslavi a dosud jsme spolu v kontaktu.

Co tvoje trenérská kariéra – kde, jak dlouho, který tým?
JG: Osobní statistiky si nevedu, ale začínal jsem s ročníkem 1997/1998, jestli si dobře vzpomínám, byli to mladší žáci - Krajský přebor. Ty jsem dovedl až do „mužské kategorie“. Jako první tým ve Valmezu jsme hráli žákovskou ligu a z první sezóny jsme měli vcelku pochopitelně velké obavy. Zvládli jsme to. Nemohli jsme se porovnávat s Baníkem Ostrava či Sigmou Olomouc, ale ostudu jsme klubu neudělali. Zápasy s kvalitními soupeři se odrazili do naší výkonosti a následně jsme v dorostenecké divizi bojovali o přední příčky. Za ohromný úspěch považuji „ovládnutí divize“ v jedné sezoně (2015/16) v obou ročnících – U17 i U19 současně. Nevím, jestli se to vůbec některému jinému klubu někdy podařilo. Ten, kdo „dělá fotbal“ ví, že můžete mít dobré obě kategorie, ale udržet výkonost obou týmů (z důvodu zranění, doplnění starších hráčů do mužů atp.) je velmi těžké.

Oblíbený fotbalový klub (samozřejmě vyjma „Valmezu“):
JG: Tak určitě Baníček. (smích)

Oblíbené jídlo? Pití?
JG: Jej, to je příjemná otázka. Z jídla určitě smažák, pizza, Ondráš a na zapitíurčitě pivko a dobré víno.
Jardo, já myslel spíše nealko, ale budiž jednou za týden k nedělnímu obědu…
JG: (smích)

Koníčky – vyjma fotbalu?
JG: Díky fotbalu a práci, kde pracuji na směny moc času nezbývá, ale pokud přece tak rád rybařím. Je to ohromný relax.

Hudba – co posloucháš?
JG: Poslouchám folk, rock i metal pokud je melodický.

Ideální dovolená?
JG: Nejlépe dvě ideální dovolené. Jedna hezky v klídku s rodinou – pohoda, odpočinek, relaxace…a druhá fotbalová s týmem, který zrovna trénuji - soustředění, výlety, vícedenní turnaje.

Cokoliv dalšího, co můžeme na webu zveřejnit:
JG: Chtěl bych říct všem mladým fotbalistům, ať jsou vděční a váží si toho, že můžou u nás ve Valmezu hrát kvalitní soutěže s kvalitními spoluhráči a proti výborným soupeřům.

Jardo, děkujeme za parádní rozhovor. Nezlob se, že jsme ponechali některé slovní obraty tvých odpovědí přesně tak, jak jsi je řekl. Je kouzelné slyšet i od tebe slova hvězd z ligových trávníků, které snad pokaždé začínají své odpovědi slovy „Tak určitě…“.
Přejeme Ti mnoho úsměvných a krásných dnů při další práci s našimi nejmenšími fotbalovými hvězdičkami.
Trenéra Jaroslava Goláně si dovolil vyzpovídat Karel Straka ;-)

1 JG 2 JG 3 JG 4 JG 5 JG