Podporovatel mládežnické kopané Pavel Janošík bojuje s nepřízní FAČR

Fotbalový matador Pavel Janošík stál nejprve u vzestupu mužského fotbalu ve Valašských Příkazech a poté i u budování mládežnické základny.

Fotbalový matador Pavel Janošík stál nejprve u vzestupu mužského fotbalu ve Valašských Příkazech a poté i u budování mládežnické základny. Janošík rozjel velmi záslužný projekt Valašského sportovního klubu mládeže, který pracoval s malými adepty sportu, nejen fotbalu v tamním regionu. „No tak řekněme ještě žije, ale pouze jako servisní organizace pro mládež Val. Příkaz a Horní Lidče,“ říká Pavel Janošík. Nutnosti sdružených družstev mládeže se tak nevyhnuli ani ve Valašských Příkazech.
Záslužná činnost budování a podpory mládežnického fotbalu dostala v případě Pavla Janošíka další trhlinu. „Vzniklo několik situací, s kterými jsme nepočítali, a to především klub FC Valašské Příkazy potřeboval mládež, aby mohl hrát 1. A třídu, s čímž asi nějak nikdo nepočítal a v neposlední řadě "nový" přestupní řád, který nepřeje klubům, které by chtěly pracovat jen s mládeží. A poslední kapkou byl podvod FAČRU, která nejdříve vybrala členské příspěvky a pak rozhodla, že děti starší a mladší přípravky nejsou týmy, které by bylo potřeba podporovat. Ale to se dotklo všech klubů napříč republikou a určitě jsou to miliony, které si nechali na asociaci, ale v podstatě i veškeré členské příspěvky, které se vybraly za rok 2017 v řádech desítek milionů, se někam rozkutálely. Myslím, že všichni členové by měli vědět, jak bylo s těmito prostředky naloženo. Nebo jak byly tyto prostředky vynaloženy ku prospěchu výkonnostního fotbalu,“ nešetří kritiku FAČR Pavel Janošík.
„Ale teď trošku pozitivněji. Vždycky bylo vizí mít všechny věkové kategorie tak, aby to mělo smysl a to se podařilo spojením mládeže s Horní Lidčí a tím pádem máme všechny věkové kategorie od mladší přípravky až po starší žáky. Ale určitě bez dětí z Horní Lidče by to nebylo možné a pochopení tamního předsedy klubu Bronislava Gajdošíka, který pomohl se sloučením dětí. Výsledek je jasný. Momentálně máme 45 dětí, což už trošku dává motivaci a smysl. Určitě by to nešlo bez trenérů, což jsou T. Polách, O. Chovanec a B. Gajdošík, no a snažím své zkušenosti předat i já,“ dodává Janošík na pozitivnější notu.
Jak je Pavel Janošík spokojený se současným prvním týmem Valašských Příkaz v 1. A třídě? „Co se týká mužů, tak se již moc neangažuji, přesto jsem s kluky furt a jsem velmi rád, že si především mančaft s trenérem Josefem Miklasem sedl. Samo sebou by chtěl ty nejlepší hráče, ale určitě se nebojí a hlavně i chce pracovat s mladými a dává jim příležitost. Věřím, že ještě nějaký ten pátek zůstane. Horko těžko by se hledal někdo jiný, kdo by ty dravce ukočíroval a našel si k nim vztah jak kamarádský tak ten s pevnou rukou,“ chválí si Janošík vedení prvního týmu.
Práce s mládeží je u Pavla Janošíka velmi záslužná. Má zkušený matador ještě nějaký cíl v nelehkých podmínkách ve Valašských Příkazech něco vytvořit?
„Mobilní telefony? Počítače? Tablety? Televize? Ano jsou to civilizační choroby, které vysávají energii dětí a odvádějí pozornost od možnosti sportovat, ale stejně si myslím, že dětem chybí vzor v rodičích a vedli je ke sportu právě rodiče, by měli jít příkladem a najít čas na své děti. Ano asi to bude složité, ale věřím, že ve spolupráci s Horní Lidčí přihlásíme v příštím ročníku dorost a pokud ne, nejsem si jist, zda veškerá snaha má smysl. Určitě je potřeba dál doplňovat věkové kategorie, ale je to čím dál horší přesto je potřeba bojovat. Nic nevzdávat,“ odhaluje Pavel Janošík další cíl své práce.
„Prvním takovým plánem bylo sdružit všechny kluby s okolí a především k tomu mělo sloužit Valašský sportovní klub mládeže, ale každý hrabe na svém písečku a pak se může stát, že děti z mladší přípravky hrají za kategorii, která jim nepřísluší a všem je to jedno. Třeba v Německu je to trestný čin. Co dál? Velká otázka? Četl jsem nějaký článek od pana Prokeše z FAČRU. To bylo asi tak před měsícem, ale i skoro to samé před 25-ti lety. Už přesně nevím, kdo a tento systém rozvoje fotbalu se třeba ke mně dostal někdy v polovině 80 let minulého století z Francie a pokud jsme takto pozadu nevím, nevím, zda se dá vůbec přiblížit fotbalovým zemím,“ dodává další podnět k zamyšlení Pavel Janošík.