Lubomír Kovář říká, moje rodina je fotbalem doslova postižena

Lubomír Kovář je jedna z legend valašské kopané. Při příležitosti oslav postupu Zubří B do okresního přeboru Vsetín, kde je kapitánem, jeho vnuk Michal Majer, jsme se zastavili s úspěšným koučem nad jeho cestou fotbalem a tím, jak je jeho rodina zdravě fotbalem postižena. „S trénováním jsem začal před třiceti roky s mládeží ve Stříteži. Postupně jsem vystudoval druhou nejvyšší trenérskou licenci. Nejvíce času jsem strávil jako trenér jak v rodné Stříteži, tak na Dolní Bečvě, Rožnově pod Radhoštěm. Nejlepší vzpomínky mi zůstaly na Zašovou, kde mne tehdejší nestor tamního fotbalu Vladimír Štěpán několikrát přemluvil k návratu. Prožil jsem úspěchy i pády. Se Zašovou jsme vybojovali historický postup do 1. A třídy, se Stříteží do 1. B třídy,“ říká ke své bohaté kariéře brzy sedmdesátník Lubomír Kovář.
„Za více než třicet let trénování jsem poznal řadu talentů a rád na ně vzpomínám. Práce ve vedení Stříteže byla samozřejmostí. Při rekonstrukci hřiště jsme strávili stovky hodin. V roce 2003 se nám podařilo otevřít nový areál. Deset let jsem ve Stříteži dělal správce hřiště a udržoval ho ve stavu nejvyšší kvality. V rámci oddílu se věnuji od roku 1970 kronikářské činnosti a vedu kroniku od roku 1970. Stále se věnuji trénování těch nejmenších. Děkuji své rodině a hlavně manželce za trpělivost za ty roky při mé práci v kopané,“ pokračuje duše fotbalu ve Stříteži.
Ve stopách Lubomíra Kováře jde několik následovníků. „Můj nejstarší vnuk Michal Majer nyní jako kapitán dovedl Zubří B do okresního přeboru. Daroval jsem mu na hřišti šampaňské pro celý tým. Mám celkem pět vnuků a jednu vnučku a moje rodina je opravdu fotbalem postižená. I ta jediná vnučka, až bude chtít kopačky, tak je dostane. Dva vnuci hrají fotbal v Zubří, dva v Hrachovci a nejmladší vnuk Ríša chytá házenou v Zubří. Vnučka Lucie hraje fotbal na Horní Bečvě. Mám z nich velkou radost,“ dodává Lubomír Kovář.

lubomir kovar

Foto Milan Kleindorf

Mgr. Martin Němec