Legendární valašský Bomber (923 branek) Stanislav Volek ukončí v sobotu svou bohatou fotbalovou kariéru

Kde jinde, než za svůj Semetín, ukončí v sobotu v zápase 1. B třídy svou bohatou fotbalovou kariéru věhlasný šutér valašského fotbalu Stanislav Volek. A tak jsme před posledním jeho bojem prošli společně bohatý fotbalový životopis.

Z basketbalu na fotbal

V deseti letech jsem přestal hrát basketbal za Valašské Meziříčí, odkud pocházím. Hrál jsem tam například s Milošem Kývalou, který byl velmi dobrý hráč basketu a mohl to dotáhnout daleko. Nakonec hrával také dlouhé roky fotbal na Juřince. Basketbal nějak ve městě skončil, lépe řečeno neměl to kdo trénovat a já jsem se šel tedy přihlásit do fotbalového oddílu, jenže tam mi řekli, že je jich dost.

Krhová

A tak jsem šel do Krhové, kde se mě ujal trenér Hájek a hrál jsem tam za žáky se svým bratrem Miroslavem. Další spoluhráči byli bratři Otčenášovi, Petr Holáň, Pavlica, bratři Vaškovi atd. Po roce přišel přátelák s Valašským Meziříčím.

Tak přece jen Valmez

Hráli jsme s Valašským Meziříčím. Prohráli jsme sice 3:5, ale já jsem dal hattrick. Hned o víkendu mě vzali načerno a hrál jsem za ně v Olomouci. Já a Radek Zuzaňák, který přecházel do dorostu, to byly první velké přestupy z Krhové do Valašského Meziříčí.

Přetahování se Zbyňkem Sekerou

Hráli jsme se Zbyňkem spolu v útoku žáků Valašského Meziříčí a přetahovali se o počet vstřelených branek. Vždy jsem o jednu zaostával. Trénovala nás dvojice Sekera, Pomkla, hrál jsem tam ze současným trenérem Podlesí Karlem Barošem, Ivanem Petličarovským, Zábrudským, Gajdůškem, Šantrůčkem, Pobořilem…

Dorost Valmezu

Hrál jsem tam pod trenérem Matalíkem původně levého halva, ale pak jsem šel na stopera. I z tohoto postu jsem byl jedním z nejlepších střelců týmu. Hrál jsem volného libera, chodil na standardní situace a kopal penalty.

Dukla Kroměříž a jak jsem se stal hroťákem

Tento klub si mne vyhlédl ještě jako dorostence vzhledem k blížící se vojně. My jsme se v necelých sedmnácti letech dostali s Karlem Barošem a Radkem Dorotíkem do prvního týmu. Měl jsem byl alternativou na levého obránce. Prosadit se bylo velmi těžké, protože ve VM bylo tehdy silné mužstvo. Krátkou dobu jsem hrál i s p. Barošem (otec několikanásobného reprezentanta Milana Baroše). V kádru tehdy byli borci jako Švec, Brumovský, Kachlík, Ruml, Ligas, Kozák, Petrnek,Beránek, Jurča Jiří či Jurča Božík, Trhlík, Zuzaňák, Mizera, Halašta, Marek, Kundrát. Tehdy bylo pravidlo, že pokud jsi jako dorostenec nastoupil více než šestkrát za muže, nemohl jsi stávající sezonu dohrát za svou kategorii. Muži jeli do Olomouce hrát s tamním béčkem a trenér Biršel mi říká, že musím nastoupit. Já říkám, že mne trenér Matalík zakázal, abych neoslabil dorost do konce sezony. Trenér Biršel řekl, že ať si vyberu, za koho chci hrát, a že jdu na hrot. Odpověděl jsem mu, že jsem v životě na tom postu nehrál, ale p. Biršel byl velký stratég a diplomat. Řekl mi, jako bývalý vynikající útočník, že na tom nic není. Mám prý zpracovat, otočit se, vystřelit a pak jen zatleskáme a jdeme na půlku. Tuhle jeho průpovídku jsem pak v letech, kdy jsem trénoval na Vsetíně ligové žáky s radostí používal.Ten zápas v Olomouci jsme prohrávali o poločase 2:0 a já jsem to hattrickem otočil na 2:3, a tak se ze mne stal střední útočník.

Vojna

Nástup na vojnu se mi zpozdil pro zlomeninu kotníku. Narukoval jsem do Kroměříže. Oni si mysleli, že jsem obránce, ale já jsem byl již útočníkem. Hned druhý den po narukování jsme šli hrát zápas a dal jsem dva góly. Půl roku jsem však během vojny byl bez fotbalu, protože jsem musel studovat poddůstojnickou školu v Jihlavě. Na vojně jsem potkal vynikající fotbalisty, kteří měli za sebou vyšší soutěže a mezi nimi Volek z Valašského Meziříčí. Úplně jsem na to čuměl. Hráči jako Svoboda (Brno), Kasper (Žižkov), Soldán( UH), Hanko (Ružomberok), Igas (K.N.Mesto), Hrdlovič a Prutyszyn (Olomouc) a já z Val. Mezu. Byli to kluci vesměs z dorosteneckých lig, takže naběhaní, rychlí, ale já měl možná výhodu v tom, že jsem hrál už 4 roky proti mužům.

Svatba, manželka, rodina

Již během vojny přišla nabídka z NH Ostrava, ale my jsme s manželkou řešili bydlení a další věci. Pak přišel s nabídkou MEZ Vsetín, dostali jsme třípokojový byt. Podepsal jsem dvojí přestup z Valašského Meziříčí. To jsme se před tím čtyři roky tahali o jednu branku a krále střelců KP s Honzou Vožníkem, který hrál za Dolní Benešov. S přestupem na Vsetín přišly lepší podmínky v zaměstnání i pro mou rodinu.

Zranění

Po třech letech přišlo zranění. Hráli jsme přátelák v Halenkově a mi ruplo v poslední minutě ve vápně v koleně. Léčil jsem to sádrou, pak na mne výbor Vsetína tlačil, ať jdu hrát a ono to po třech zápasech zase ruplo. Už to nebylo ono.

Přestup do Semetína a rychlá akce do Janové

Měl jsem se tam jít rozehrát, ale zjistil jsem, že jsem tam na přestup. Tak jsem se stal hráčem Semetína. A pak přišlo rychlé hostování do Janové. V úterý na pivě jsme se dohodli, ve středu se to zaregistrovalo v Přerově a ve čtvrtek jsme hostili doma v dohrávce krajského přeboru Újezdec. Vedli jsme 3:0, nakonec jsme se štěstím vyhráli 4:3 a já jsem dal dva góly. Další dva dával Tomáš Juřica (dnešní sportovní manažer FC Vsetín). Byla z toho výpomoc na tři zápasy a já jsem dal celkem čtyři branky.

Huslenky

Tam byla výborná parta. Šel jsem pomoci zachránit 1. B třídu. To už jsem pískal a za sedm zápasů jsem dal dvanáct branek. V útoku jsem hrál s Mirkem Labajem, který hrával divizi v Karolince.

Ústí u Vsetína poprvé, Janová na sestupu a podruhé Ústí

Hřiště ještě bylo otočeno opačně, když jsem tam hrával. Tehdy sestoupil Semetín z 1. B třídy. Hodně kluků po sestupu odešlo právě do Ústí. Pak jsem působil v Janové, ale ta byla na ústupu v okresních soutěžích a podruhé v Ústí s Bombasem (mým synem).

Podlesí

Podlesí tehdy spadlo z 1. B třídy a chtělo se tam vrátit. Bob Barbořík sehnal čtveřici starších kusů – spolu jsme kdysi hrávali ve Valašském Meziříčí – já, Pepa Mizera, Radek Zuzaňák a Igor Kundrát. Všem nám bylo přes 40. Nakonec jsme tam zůstali jen podzim a dali dvě třetiny jejich branek. Po půlroku jsme se vrátili každý do svého mateřského oddílu. Něco jsme tam ale asi zanechali, protože kluci během jarní sezony nezaváhali a vrátili se zpět do 1.B třídy.

Jablůnka

Dnes již nebožtík Břeťa Hruška mne přemluvil, když zjistil, že jsem v Podlesí skončil a poprosil mě, ať jdu pomoci zachránit 1. B třídu. Kluci tam potřebovali zvednout sebevědomí. To se myslím povedlo. Rád vzpomínám na kluky kolem Brodka, Hajného, Mrliny, Bartoně..

Kateřinice B

Kateřinice B tehdy padaly z okresního přeboru, Semetín z III. třídy. V obou týmech zbylo osm hráčů, tak jsme to dali dohromady. V plánu bylo, že po dvou letech vznikne po vzoru sloučení Rožnova a Zubří (1. Valašský FC) klubu Kateřinice - Semetín, ale nakonec z toho sešlo a Semetín musel začít od lV. Třídy.

Nová éra Semetína

To je již éra Vlasty Fabíka. Každý rok se zatím postupuje. IV. a III. třídu jsem hrál celkem pravidelně, v okresním přeboru naposledy na jaře minulé sezony doma proti Poličné, jak se slavil postup. Nyní se chci s bohatou kariérou rozloučit v domácím zápase 1. B třídy s Prlovem. Vedu si statistiky, obvolal jsem i archívy dobového tisku a dal jsem zatím 923 branek. Pamatuji si, že 900. byla ve Študlově za Semetín, jak jsme hráli IV. třídu.

Foto Milan Kleindorf

Mgr. Martin Němec