Kauza rozhodčí

Čím dál častěji se omílá téma rozhodčí a jejich výkony, rsp. jejich nedostatek. Přiznám se, že už mě to přestává bavit, stejně jako přemlouvání skoro každého schopného, aby začal nebo se vrátil k pískání. A stejné je to s kolegy z komise rozhodčích.Ozývají se hlasy, že rozhodčí už nejsou, co bývali, že mají malé odměny, že jsou na ně sprostí hráči, funkcionáři, diváci. Na tom je samozřejmě kus pravdy. Ale když se vrátím o 30 let zpět, takový rozhodčí v zaměstnání vydělal třitisíce a za zápas v okresu bral 45 Kčs (slovy čtyřicetpětkorun). Pravidla měl v salátovém vydání a vynadané dostal týden co týden. Ale měl srdce, fotbalové srdce, které jej pumpovalo k tomu, aby každé úterý dychtivě otevíral poštovní schránku a hledal tam delegačenku, kam o víkendu pojede pískat.
Doba se změnila, ale fotbal zůstal fotbalem. Bohužel ten uplynulý čas přinesl období, které citelně ovlivnilo pohled na rozhodčí. To „cinknuté“ období ovšem neleží jen na rozhodčích, ale zejména na těch lidech v klubech, kteří se za každou cenu chtěli stát lepšími než jejich sportovní soupeř…. Věřím, že ta doba už je za námi, ale bohužel dodnes každé chybné rozhodnutí sudího vyvolává reakci „kolik jsi dostal?“. Věřím, že existují pořád lidé kolem fotbalu, kteří jsou čestní a rovní, a zachovají tuto, v našich podmínkách lidovou tradici i našim vnukům. Jsem přesvědčen, že to fotbalové srdce má pořád dost lidí a mezi nimi nezbytně i většina rozhodčích.
Nezbývá mi než vyzvat ty, kteří chtějí pomoci fotbalu, aby si přišli zapískat. Přece není možné, aby se mezi tolika fotbalovými nadšenci nenašli takoví, kteří „mají koule“ na tom hřišti ten zápas odpískat! Čím víc dobrých, tím pak méně špatných. Chlapi, pomozte nám!

Milan Palacký, předseda KR OFS Vsetín