Trenér Vsetína Pavel Charvát hodnotí výkon svého celku v utkání v Kelči

V sobotním zápase na všeobecně nepopulárním hřišti TJ Kelč jsme si chtěli vyzkoušet změnu taktiky hry, kterou jsme se dosud prezentovali. Hlavní příčinou této změny byly laciné branky, které jsme v posledních třech zápasech dostávali jednoduchým nákopem soupeře za naši vysoko hrající obranu, přičemž my jsme se na branku nesmírně nadřeli a museli jsme hledat cesty jak se do šancí dostat. Podstatou této taktické varianty bylo poněkud hlubší postavení naší obranné čtveřice a menší aktivita středové řady při presinku, protože jejím taktickým úkolem bylo dostat se po ztrátě míče za něj a postavit před obranou čtveřicí obraný blok. Presink tak zůstal jen v kompetenci útočníků.
Hoši důsledně plnili uložené taktické pokyny, přestože byly defenzivnější a naše mužstvo je laděno poněkud ofenzivněji.
Velké rezervy v tomto zápase jsme měli ve hře obranné čtveřice a brankáře směrem dopředu. Obránci měli obavy z malého hřiště a tím pádem i z mála času na případnou rozehrávku a všechny míče nechávali rozehrávat brankáře dlouhými odkopy, což pro dobře hlavičkující obránce soupeře nebyl vážnější problém. Navíc jsme nezískávali téměř žádné odražené míče z těchto hlavičkových soubojů, které podstupoval především Hořelica. Naše záložní řada tím pádem nebyla moc ve hře a více či méně bojovala především v osobních soubojích.
Přesto jsme měli hru pod kontrolou a šli jsme v 18. minutě do vedení po perfektní průnikové přihrávce Prešnajdra na Hořelicu, který s trochou štěstí prostřelil gólmana. Do konce poločasu jsme měli další šance, kterými jsme zápas mohli rozhodnout. Ze standartních situací to byly hlavičky Turečka a Nahodila, dále průniky Mydláře, které kdyby byly lépe vyřešeny, mohly skončit brankami.
Ve druhém poločase hra působila poněkud rozháraně s množstvím osobních soubojů a faulů. Střídaly se na obou stranách standartní situace a plynulé akce se ze zápasu prakticky vytratily. V 64. minutě po jednom z přímých kopů soupeře a po následném závaru a centru ze strany se hlavou prosadil domácí hráč. Obdržená branka nás zaskočila a následovala asi 15 – 20 minutová sekvence zápasu, která byla z naší strany jasně nejhorší. Byli jsme všude druzí, prohrávali jsme osobní souboje a nedokázali jsme téměř kombinovat. Soupeř přesto neměl žádnou vyloženou šanci.
Přibližně od 80. minuty se obraz hry opět změnil a náš tým se pokoušel rozhodnout zápas a vyhnout se penaltám. Zvýšeným důrazem jsme získávali odražené míče před pokutovým územím soupeře a dostávali se do šanci. Po brance volala akce Prešnajdra, který postupoval sám na jednoho obránce a nepochopitelně volil přihrávku na Hořelicu, místo toho aby zakončoval sám. Úsilí našeho týmu vyvrcholilo v 87. minutě největší šancí druhého poločasu, kdy Amrich skvělou průnikovou přihrávkou našel Fojtů, který svou šanci řešil prudkou křižnou střelou téměř dokonale, bohužel domácí brankář se prezentoval skvělým zákrokem a střelu reflexivně vyrazil a poslal zápas do penalt.
Penalty měli dramatický průběh a jejich konečné skóre bylo 9:8. Náš brankář Eliáš s přehledem kryl tři penalty soupeře a výrazně se zasloužil o naše vítězství.

Foto Julius Ficek

Pavel Charvát