Polemika - Kapitán Ratiboře B Martin Hnátek reaguje na kritiku rozhodčího Nevrly

Rád bych se vyjádřil ke kritice rozhodčího Nevrly uvedené na stránkách Valašského fotbalu v nedělním utkání mezi Velkou Lhotou a rezervou Ratiboře.

Rád bych se vyjádřil ke kritice rozhodčího Nevrly uvedené na stránkách Valašského fotbalu v nedělním utkání mezi Velkou Lhotou a rezervou Ratiboře. Jak již dříve poznamenali oba trenéři, výkon který předvedl v zápase pan rozhodčí jistě nepatřil mezi jeho nejlepší. Stejně tak ani sám arbitr nepatří mezi špičku, která v našem okrese rozhoduje. Ale jak sám domácí trenér uvedl , hrajeme pralesní ligu. Ve většině případů mají týmy vůbec problém se na zápasy sejít. Týmy jsou pak plné hráčů, jejichž fotbalový um vyvolává mezi diváky úsměv na rtech. Kdyby byl jejich herní projev kvalitnější, jistě by svými výkony obohacovali fanoušky ve vyšších soutěžích. A tak ani hráči ani trenéři nemohou očekávat, že bude delegovaný rozhodčí předvádět top výkon, neboť jaká soutěž, takoví fotbalisté a takoví rozhodčí.

Jejich úloha je navíc znesnadněna tím, že neumění hráčů je nahrazováno přehnanou bojovností, jakýkoliv arbitrův výrok bývá pravidelně komentován hráči, trenéry i funkcionáři. Každý z nich má pocit, že je neomylný a že jen jeho názor je ten správný. Diváci si také rádi přisadí a zakřičí si na sudího, neboť oni vše samozřejmě znají a vidí nejlíp. Všichni se tak spolupodílíme na výkonu rozhodčího. Sudí se dostává pod velký tlak okolí a pak zákonitě dochází k jeho častějším přehmatům, kdy musí rozhodnout ve vteřině, zatímco okolí má na diskuzi o jeho výroku mraky času. Ani časté nepřesné výroky laických pomezních mu příliš nepomáhají a na klidu nepřidají. Kritiky se na něj sypou ze všech stran již během utkáni. Kolik chyb vyprodukují za těch devadesát minut sami hráči a jak by se hrálo jim, kdyby byli za každý nepovedený okamžik tolik propíráni a kritizováni. Ať si kdokoliv zkusí navléct rozhodcovský dres a jet rozhodovat utkání někam do cizího prostředí. Projde si vším již výše zmiňovaným a píská pak přesně bez chyb a s chladnou hlavou.

Tuto neděli se hrál ve Velké Lhotě fotbal v počasí, ve kterém by psa nevyhnal, pan sudí se mohl natáhnout doma na otoman, zapnout si televizi, bo dělat cokoliv jiného a ne zmokat a nechat se urážet. Přesto všechno rozhodčí jako pan Nevrla týden co týden objíždějí valašské „svatostánky“ ve snaze alespoň nějakým způsobem řídit naši kopanou. Odměnou je mu za to nelítostná kritika na těchto stránkách, které se on sám může těžko bránit a čelit jí.

Přestože jsem sám známý jako bouřlivák, věčný glosátor výkonů rozhodčích a nikdy jsem se jich nezastával, tak tentokrát mě po přečtení reportáže z utkání bylo pana Nevrly líto. Je to také jen člověk omylný a ne vždy se mu vše nepovede, jako každému z nás. Snaží se valašskému fotbalu dát maximum, co je v jeho silách stejně, jako se o to snažíme my všichni. Jak nám, tak jemu se někdy daří více a někdy méně. A i když si na ně občas zanadáváme, buďme rádi za to, že jsou takoví Nevrlové ochotní rozhodovat takzvané hraní „pro žízeň“, protože bez nich by časem naše hra ztratila veškerá pravidla.

Martin Hnátek