25.01.2018
Plíce valašských klubů - Tygří plíce, ty tvoří především populární Štefan Kasančík alias Pišta
Pokud někdo zaslouží ocenění za práci a obětavost pro luženský fotbal, tak je to Štefan Kasančík. Chlapík, který má díky své povaze na Vsetínsku opravdu stovky přátel.
Pokud někdo zaslouží ocenění za práci a obětavost pro luženský fotbal, tak je to Štefan Kasančík. Chlapík, který má díky své povaze na Vsetínsku opravdu stovky přátel. Když před lety přicestoval na Valašsko za prací ze slovenské vesničky Liptovská Lužná, nemohl vůbec tušit, že coby fotbalový funkcionář už brzy zamíří do jiné Lužné.
Bylo logické, že jako zaměstnanec společnosti Kovar začal působit nejprve ve fotbalovém klubu v Leskovci. I tam na něho vzpomínají jenom v tom dobrém. Pišta, jinak mu totiž nikdo neřekne, má výraznou zásluhu na tom, že letitá rivalita mezi Leskovcem a Lužnou se v posledních letech odehrává opravdu jen na trávníku.
„Lidé, kteří se o fotbal v Lužné starají nebo starali, je jistě více. Míra Brhel, bývalý starosta Pechal, jeho nástupce Papšík, Roman Čokavec, Martin Filgas s manželkou Martinou, i spousta dalších lidí pomáhá. Ale všechno to drží právě Štefan,“ říká útočník Lužné Jan Filgas.
Aktuálně rezerva Polanky, která hraje v Lužné, nemá žádného oficiální trenéra, nemá oficiálního manažera, nemá oficiálního kustoda. Tým ale funguje, po postupu nemá ve vyšší soutěži problémy, i na venkovní zápasy jezdí v patnácti i více hráčích. Kasančík alias Pišta zpravidla nechybí. Jen výjimečně, to když musí jet potěšit manželku domů na Slovensko.
„V Lužné žádné oficiální pozice nebo funkce rozděleny nemáme. Ale nebýt Pišty, bylo by to jiné a hlavně složitější na organizaci. On řeší dresy, on dokáže domluvit starší chlapy, aby mu pomohli pro domácích zápasech s udírnou, on se zajímá, kdo pojede hrát, kdo vezme auto, kdo bude prodávat v bufetu, kdo přijde pomoct prodávat na jarmark, jestli je postříhaná tráva, kdo bude kropit, úspěšně shání sponzory. Říkat, že dělá manažera, to v týmu III. třídy, kde všichni hrajeme pro žízeň, je tak trochu nesmysl. Ale označení „srdce či plíce“ našeho týmu, to k němu absolutně sedí,“ dodává Jan Filgas.
Asi nejlépe dokumentuje roli Štefana Kasančíka v Lužné prakticky každý domácí zápas Tygrů. Pišta je totiž všude.
„V areálu je většinou jako první. Obejde hřiště, dohlédne, jestli jsou v pořádku dresy, připraví míče. Mezitím už ošéfuje udírnu, přivítá rozhodčí, prakticky vždy stihne i krátký proslov k hráčům. Jeho hláška „poriadně sa rozkývajtě“, ta už je v kabině naprosto legendární. Během každého zápasu je chvíli na střídačce, chvíli u udírny, pak zase u bufetu, v poločase stihne zajít za sudím, pobavit se s fanoušky domácích i soupeře, znovu povzbudit hráče v kabině. Je prostě všude. A je to právě on, kdo se po zápase loučí s rozhodčími, kdo schová balóny a kdo nakonec zametá kabiny, zatímco hráči už venku na lavičce baští klobásky, které právě on přivezl ze Slovenska. Ve fotbale jemu podobných moc není. Ať přijedeme kamkoliv, všude má kamarády, přátelé, známé, všude ho rádi vidí. My si moc považujeme, že tady Pištu máme,“ uzavírá Jan Filgas.
