Vydařený návrat brankáře Víta Šmehlíka v barvách Leskovce

Velmi vydařený comeback od branky prožívá brankář Leskovce Vít Šmehlík.

Odmalička jste chtěl být brankářem?

Dostal jsem se k fotbalu přes taťku a uklidili mě do branky (smích).

Prošel jste všemi věkovými kategoriemi Vsetína.

Je to tak a nakoukl jsem i na chvíli do mužů, kde tehdy trénoval, pokud se nemýlím, současný trenér Jablůnky Milan Gajdůšek. Jenže jsem měl problémy s kolenem. Doktoři mi doporučovali operaci a mi se na ni nechtělo, proto jsem s fotbalem skončil.

Nyní jste se po osmi letech k němu vrátil.

Znám otce a bratra současného trenéra Leskovce Věroslava Poláška a ti mi říkali, že v Leskovci přišlo o brankáře, který odešel do Ratiboře. Přišel jsem na jeden trénink, kde mi půjčili kopačky i rukavice. Pak jsem šel v létě chytat za Leskovec memoriál do Janové a bylo to (smích).

Chytilo Vás chytání po tak dlouhé době?

Baví mě to. Člověk v té brance ty automatismy nezapomene. Spíše jde o to, aby se dostal do pohody po fyzické stránce a uměl dirigovat spoluhráče před sebou. Spíše jsem se i hůře zvykal na velikost branky a orientace v ní (smích).

Leskovec prošel změnami, ale šlape stejně jako v případě loňské sezony.

Je tady super parta, výborný trenér. Kluci cítili velkou šanci postoupit před první koronavirovou přestávkou. My jsme letos před tou druhou mířili do finálové skupiny. Ještě bychom do konce podzimu nabírali nějaké body a potvrdili postup do té skupiny nejlepších. Byli jsme rozehraní a přerušení soutěží nám může uškodit. Každopádně věřím, že se na jaře na trávníky vrátíme já budu stát v brance a třeba pomohu trenéru Poláškovi a celému Leskovci k vysněnému postupu.