Martin Výmola – věrný Valmezu jako Totti a De Rossi Římu

Předsezónní příprava A týmu vrcholí. Manažer klubu Tělovýchovná jednota Valašské Meziříčí (A. Hořín), po jednom z tréninků, oslovil matadora útočných řad Martina Výmolu a položil mu několik zajímavých otázek.

Ahoj Martine, přesto že jsi stálice valašskomeziříčské kopané, i tak bych tě rád poprosil, jestli by ses mohl našim fanouškům krátce představit?

Martin Výmola, 29 let (bohužel už jen pár měsíců - smích). Pokud to chcete vědět přesně, narodil jsem se 1. 11. 1989 ve Valašském Meziříčí, kde celý dosavadní život žiju.
Do balónu jsem kopal odjakživa. Podle mamky jsem hrál fotbal již při jejím těhotenství (smích). Do klubu TJVM jsem přišel poté, co jsem se v 1. třídě skamarádil s tehdy již aktivním hráčem Davidem Volkem, který dosud, stejně jako já, kopanou hraje, a to v Hrachovci.
Mým prvním trenérem byl, pokud si dobře vzpomínám, pan Crla, následoval pan Varhaníček a od žáků trenér, díky kterému jsem dnes asi tam, kde jsem - Pepa Ruml. V dorostu, po půlroční výchově pana Vokáče, mne až do mužské kategorie trénoval můj bratranec Daniel Šulák.
Ročníky 88, 89 a 90 byly hráčsky velmi silné a v mladším i starším dorostu jsme vyhráli krajský přebor a postoupil do divize. To už jsem však hrával i za „mužský“ B tým s hráči jako Mira Sovák, Jarda Minář, Filip Rejchrt, bratři Malinovi a další.
Samozřejmě největší sportovní úspěch přišel před dvěma lety, kdy jsme vyhráli divizi a rok důstojně hráli MSFL. Naopak největší sportovní zklamání přišlo loni. O něm není třeba dál mluvit. Teď se těším na divizní podzim. Střelecký prach mám nachystán (smích).
V osobním životě je určitě největším úspěchem zakončení Vysoké školy báňské – v útoku Valmezu tedy nastupuje Ing. Martin Výmola (smích).
Pracuji, spolu se svým bratrem Jakubem, mj. rovněž bývalým fotbalistou, ve firmě LV Trans, kterou založil můj otec.
Již dva roky žiju ve Valmezu na Vyhlídce se svoji přítelkyní Martinou a skutečnost, že se mnou dosud vydržela, beru jako svůj zaručeně největší mimosportovní úspěch (smích).

Vždy jsi patřil mezi elitní střelce, jaká bude tvoje úloha na hřišti pod novým trenérem Pavlem Hajným?

Musím vás trochu opravit. V dorostu tomu tak ještě nebylo. Sice jsem dával nějaké branky, ale hrál jsem spíše střední zálohu a zásoboval Michala Orsága a Marka Neubergera. Až v mužích, pod trenérem Blaškem, jsem začal nastupovat v útoku s Radimem Barošem a najednou bylo pokutové území soupeře mým oblíbeným místem (smích).
S přibývajícím věkem se ze mě určitě běhavější hráč nestane a, i pod trenérem Hajným, budu mít jasný úkol – dobře se postavit ve vápně a dát gól (smích).

Náš klub prošel celou řadou změn. Jak je vnímáš?

Já svou kariéru začínal ještě na škváře, takže z hlediska hracích ploch jde opravdu o hodně změn (smích).
Samozřejmě, že ne vše je růžové, ale stojím si za tím, že Valmez je silný klub s úctyhodnou historií a v okrese a nejbližším přilehlém okolí je určitě nejlepší. Ne nadarmo jsem již 23 let (šílené číslo - smích) hráčem klubu a neodešel jsem, i přes nabídky, jinam.
K vedení klubu se raději vyjadřovat nebudu, protože je v něm můj otec, takže kromě sportovní smlouvy by mi mohla skončit i ta pracovní (smích). Předchozí větu berte jako nadsázku, trochu jsem si zažertoval (smích). Pokud půjde vše cestou, která se začala od jara budovat, budu spokojený já a myslím, že i ostatní členové klubu.

Tým mužů bude bojovat o body v náročné divizi. Co očekáváš od nadcházející sezóny?

Vůbec nedokážu posoudit, co nás čeká. Divizi jsem dva roky moc nesledoval, mimo to soutěže prošli reorganizační změnou a budeme hrát se spoustou nových týmů, s nimiž jsem osobně nikdy nehrál. Jsem přesvědčen, že naše skupina F bude, oproti skupině E, kam jsme rovněž mohli patřit, mnohem kvalitnější a pro nás náročnější.
Mnoho týmů našich soupeřů bude poskládáno z bývalých ligových hráčů a z hráčů z fotbalových akademií ze severní Moravy.

Jako každý fotbalista i ty určitě máš nějaký sen. Čeho by si chtěl ještě na hřišti dosáhnout?

Jako malý jsem asi nějaké sny ohledně profesionální kariéry měl, ale teď se, po nepovedené loňské sezóně, především chci fotbalem opět bavit a vyhrávat!
Hlavně chci být co nejvíce zdravý! Před deseti lety jsem nechápal, jak může být někdo „pořád“ zraněný, ale nyní si ani nepamatuji, kdy jsem naposled odehrál sezónu bez zdravotních komplikací. Vůbec se netěším na zimní přestávku (smích). Jakmile začne příprava na „umělce“, vždy se u mne něco objeví. Už si ze mě kluci z týmu dělají srandu, že nechci absolvovat zimní přípravu (smích).

Chtěl bys něco vzkázat fanouškům Valmezu?

Fanouškům bych se chtěl omluvit za loňskou sezónu a poděkovat především těm, kteří i v těžké době na naše zápasy chodili. Pevně věřím, že ani ti ostatní na nás nezanevřeli a opět si najdou cestu na domácí (a třeba i na venkovní) divizní zápasy. Za sebe můžu slíbit, že uděláme vše proto, abychom opět hráli pěkný fotbal a spolu s našimi příznivci opakovaně zažívali pocit vítězství.

Na závěr veskrze optimistického rozhovoru manažer klubu Antonín Hořín popřál Martinovi do nadcházejících fotbalových dnů hodně štěstí!

Valašský fotbal přeje Martinu Výmolovi:

- pevné zdraví

- hodně gólů

- ať vydrží ve Valmezu co nejdéle, a kdby ho přeci jenom musel někdy opustit, ať se s ním rozloučí lépe, než s legendami AS Řím Francescem Tottim a Daniele De Rossim