Karel Straka - Pohled do historie fotbalu ve Valašském Meziříčí - díl třetí

Vážení fotbaloví nadšenci!

Děkuji vám, za pozitivní ohlasy na můj malý pokus o vzpomínání na léta dávno minulá. Jsem potěšen, že si navzájem alespoň trochu zpříjemňujeme nezbytné období společenského i sportovního útlumu.
Dovolte mi vás pozvat na, v pořadí třetí, cestu do roku 1925.

V květnu r. 1925 byl S. K. Valašské Meziříčí založen a vzápětí „zápas stíhal zápas“. Je až neuvěřitelné, že v prvním roce existence (tedy spíše v prvním půlroce) zvládli valašskomeziříčští borci sehrát 17 mačů!!! Zvláště, když vezmeme v potaz, že hracími dny byly převážně neděle (v sobotu se chodilo do zaměstnání) je uvedený počet utkání opravdu úctyhodný.

Kompletní údaje bohužel chybí, přesto o některých zápasech, stejně jako o dalších aktivitách klubu v prvním roce jeho existence, byly uvedeny reportáže a zprávy v tehdejším tisku.

Srpen 1925:

„S. K. Valašské Meziříčí – S. K. Slavia Nový Jičín 3:0. Hráno krásně, fair. Naši podali hru krásnou, svědčící o naprosté převaze. Návštěva pěkná.“ (reportáž: týdeník Radhošť, hráno 16. srpna 1925)
Pokud se však, i s ohledem na předchozí kraťounkou reportáž, domníváte, že v dřevním období byla kopaná výhradně sportem džentlmenů, vzápětí vás vyvedu z omylu. Stejný tisk o pár dní později o zápasu hraném 23. srpna 1925: „S. K. Valašské Meziříčí – S. K. Frenštát 3:0. Frenštát, vědom si převahy jedenáctky Val. Meziříčí začal tvrdě hrát. Vyloučeni celkem 4 hráči (2 z Frenštátu a 2 z Meziříče). Pro podruhé bychom rádi viděli soupeře bez surovostí hráti. Bylo vidět na publiku, že by dovedlo vyrovnat surovost proti domácímu hráči na místě formou i nezákonnou. Kopaná hrána fair je sportem pěkným, hrána hrubě je surovostí.“

Kdo by to byl řekl, že už tehdy chtěli vzít diváci spravedlnost do svých rukou a jen tak tak nedošlo k lynčování hráčů hostujícího týmu.

Do konce měsíce bylo na hřišti „Na Zádruze“ sehráno ještě jedno utkání. Z novin poté zazněla pochvala na domácí „playery“: „S. K. Valašské Meziříčí – S. K. Holešov 6:2 (5:1), neděle 30. srpna 1925. Nejobětavějším hráčem naším byl pan Pouska, jehož přičiněním klub vešel v život. K němu čestně se družil p. Peřina, který měl několik momentů, z nichž dalo se tušit, že roste v něm znamenitý hráč.“

Jak jsem zmínil v jednom z předchozích našich putování časem v historii kopané ve Valašském Meziříčí, mnohem starším nositelem sportu byla Tělocvičná jednota SOKOL. Vznik nových sportovních klubů nebyl pro SOKOL zrovna vítanou skutečností. Nicméně brzy začalo docházet k vyjasnění vzájemných vztahů a záhy mnoho sportovců byla aktivní nejen v nově vzniklých sportovních klubech, ale i v dalších druzích sportu v tělocvičné jednotě SOKOL.

Těší mě, že v našem městě vzájemná podpora SOKOLA a S. K. Valašské Meziříčí začala už v prvním roce existence klubu. Členové SOKOLA, kteří byli rovněž členy klubu S. K Valašské Meziříčí se podíleli na náležité propagaci kopané: „Naše město opět v jednom směru dohonilo okolní města i o mnoho menší. Na návěstních tabulích byly vylepeny plakáty oznamující footballový zápas. V neděli odpoledne pak obecenstvo, které nevědělo, jak neděli ukrátit, jde na footballový zápas. Přibyl tím městu nový článek do podniků a zábav.“ (týdeník Radhošť)

Tímto bych třetí část našich „toulek valašskomeziříčským fotbalovým časem“ ukončil. Přejme si do následujících dnů klidné a ve zdraví plynoucí období a těšme se na fotbal!

Další část povídání? No… Uvidíme.

Karel Straka