Karel Straka - Pohled do historie fotbalu ve Valašském Meziříčí - díl čtvrtý

Vážení příznivci valašskomeziříčského fotbalu! Pokud jste otevřeli i toto pokračování historie kopané v našem městě, potom jsem velice potěšen vaším zájmem o naše společné putování v prvním roce existence klubu.

I když sotva „vylezl z kolébky, už kope ostošest do míče“. Tak by se daly charakterizovat „první měsíce života“ S. K. Valašské Meziříčí.
V prvním roce naši fotbalisté nezaháleli, ale hráli a hráli a…

Již v létě hráči našeho klubu 1925 ukázali, že nebudou otloukaným nováčkem zavedené fotbalové společnosti. Nad, už tehdy renomovanými, týmy s několikaletou historií vyhrávali poměrně velkými rozdíly a soupeři, ke své nelibosti, zjišťovali, že na soutoku Bečev se jim zrodil silný protivník.

Minulé povídání jsme zakončili letními dny. Podzim je tradiční fotbalové období a nejinak tomu bylo i tehdy.

Září 1925

Jeden ze soupeřů ze sousední Hané si odvezl půltucet branek v srpnu (S. K. Valašské Meziříčí – S. K. Holešov 6:2), druhý 12 září: S. K. Valašské Meziříčí – S. K. Hulín 6:1. Novináři tentokrát hosty nejen politovali, ale i pochválili za předvedený líbivý fotbal bez zákeřností. V reportáži z utkání se tehdy objevila i krásná věta: „Máme nyní každou neděli zábavu. Je to footbalový zápas.“

Ve stejný den (12. 9. 1925) došlo i k dalšímu zápisu do historie našeho klubu. Článek v týdeníku Radhošť informuje o jiném duelu ve stejný den a dozvídáme se, že od samého počátku existence klubu jsme měli i rezervní (B) tým. Část poetické zprávy ze zápasu (pravděpodobně prvního zápasu B týmu) vám rád předám: „Jako druhá část odpoledních zápasů hrála naše záloha Ib proti Zubří Ia. Hosté měli velkou snahu něco trhnout, ale marně. Z jejich strany to bylo ale jen kopání do míče. Hra pohybovala se většinou na půlce hostů, tak že brankář s našimi obávanými beky utvořili malebnou skupinu klidně pozorující hru i naše novopečené fanoušky. Skončeno 2:0 o 15 minut dříve. Soudce s velkým sebezapřením dovedl celou hru udržet.“

Snad vám, stejně jako mně, vykouzlila výše uvedená redaktorská nádhera úsměv na rtu.
A dodám malé hrdé a naše: Který z klubů se může pochlubit již od svého založení současně prvním i rezervním týmem s doloženým prvním zápasem? My ve Valmezu ano!

Drazí čtenáři, váhám, kam vás vést dál. Událo se toho tolik, že bych nerad něco opomenul.

Vzpomínáte si, z minulého dílu našeho povídání, na domácí zápas s Frenštátem plný surovostí hostujících hráčů. Odveta v září se nesla ve stejném duchu. Opět nechám promluvit novináře týdeníku Radhošť: S. K. Frenštát – S. K. Valašské Meziříčí (hráno v neděli 20. září 1925, výsledek není znám) „Odpískáno 16 surovostí oproti našemu kapitánu p. Pouskovi, hráči, který vyrostl ve velkém prostředí footbalovém v Pardubicích. Jeden hráč z teamu Val. Meziříčského byl odnesen z hřiště s vykloubenou rukou, druhý dohrál s ochromenými prsty. Nemožno se diviti, že lidé-laikové nepřejí sportu, vidí-li tak hulvátskou kopanou.“

Nehrálo se tehdy zrovna „v rukavičkách“, co říkáte?

Častým soupeřem valašskomeziříčské jedenáctky byly týmy z Hranic. Mimo hranické vojenské XI., která putovala jako sparingpartner po mnoha hřištích, byl ve městě uprostřed Moravské brány i oficiální klub S. K. Hranice. Jeho hráči si na odzim 1925 z hřiště „Na Zádruze“ odvezli výsledek 1:4.

Zmínka o druhém zápasu našeho „B“ týmu je velmi cenná: S. K. Valašské Meziříčí I.B - S. K. Kopřivnice I.B 1:4 „Vyslán k nám byl kombinovaný team mužstva A a B, kdežto naši hráči B doplněni juniorkou.“ Ejhle! Ve Valašském Meziříčí je již v roce vzniku klubu i mládežnická kopaná!

Na co vás pozvu příště?

Třeba na první derby zápas! A možná vám odhalím i první zmínku o hledání nového hřiště!

Karel Straka