Miroslav Baroš vozí tři desítky kilometrů své fotbalové srdce

Technický ofenzivní hráč Hutiska Miroslav Baroš je srdcařem fotbalu na Hutisku, kde se vrátil po působení ve vyšších soutěžích. Ve vesnici již ale nežije a dojíždí na tréninky a utkání z 35 kilometrů vzdálené Růžďky. Příjmení Baroš je na Hutisko hodně propojené s fotbalem. „Brácha Ondřej je hrajícím předsedou klubu, máme v týmu i druhou bratrskou dvojici Barošů Honzu a Daniela, ale příbuzní s nimi nejsem,“ vysvětluje Miroslav Baroš.
Na Hutisku jako mládežník hrál jen za mladší žáky. Pak si ho všiml Vsetín a nakonec strávil pět let ve Slovácku. „Prošel jsem tam dorosteneckými kategoriemi a hrál rok i za béčko Moravskoslezskou ligu,“ vzpomíná Baroš.
Šikovný ofenzivní hráč byl tehdy objektem zájmu Vsetína a Rožnova a ti ho chtěli přivábit zpět na Valašskou. „Podepsal jsem prázdný lístek na hostování do Vsetína, ale pak mě chtěl Rožnov tak, že se vymyslelo šméčko a šel jsem po nějaké domluvě tam. Moc mě chtěl tehdejší manažer Vladimír Krupa. Hrával jsem tam krajský přebor nejprve pod trenérem Hajným a pak Príkazským,“ vzpomíná s úsměvem na návrat na Valašskou Miroslav Baroš.
Z Rožnova přišel na Hutisko, které pod manažerem Františkem Mikulenkou hrálo několik sezon o postup do krajského přeboru. „Dařilo se, ale pro náš fotbal je to již uzavřená kapitola,“ nechce se vracet k této éře fotbalu na Hutisku Baroš a dodává: „Pak se vyměnilo vedení, vzali to mladí kluci v čele s bráchou Ondřejem, obměnil se i kádr, jediným legionářem je brankář Martin Majer.“
Baroš léta zápolí se svalovými zraněními. „Provází mě to dlouhou dobu. Udělám přípravu, ale vydržím tak půl roku, tak to snad už bude na stará kolena dobré,“ směje se střelec a mistr standardních situací.
Vstup do jara jeho týmu vyšel. Vítěznou brankou z přímého kopu proti Prlovu ho samotný Baroš rozhodl a Hutisko vyhrálo 2:1. „Jsme rádi, že se na docela dobrém terénu hrálo. Chtěli jsme nad těžkým soupeřem, který měl před zápasem stejný počet bodů, vyhrát. Máme totiž dále těžký los a hrajeme s Prostřední Bečvou, Lidečkem, Valašskou Polankou nebo Semetínem. Dali jsme v prvním poločase dvě břevna a byli jsme lepší. V tom druhém jsme dali gól z penalty, ale pak nás ze stejné situace musel podržet brankář Majer, který chytil Novosadovi penaltu. To by nás možná položilo, ale nakonec jsme to vyhráli po mém přímém kopu ze závěru,“ hodnotí Baroš první jarní zápas.
Na zahrávání přímých kopů se chystal již na pátečním tréninku. „Tam jsem Majdovi (brankář Martin Majer, pozn, aut.), dal tři góly. V sobotním zápase s Prlovem jsem v prvním poločase měl dvě možnosti a nevyšlo to. Proto jsem rád, že to vyšlo v závěru zápasu a znamenalo to body,“ pochvaluje si Baroš.
Za vítěznou branku ho čeká hned dvojité zápisné. „Ano, něco klukům dobrého donesu jak za vítěznou branku, tak za kapitánskou pásku, kterou jsem převzal po zraněném Luďku Porubovi,“ hlásí Baroš.
Jeho angažmá na Hutisku nemusí být na věky. „Zrekonstruovali jsme dům v Růžďce. Dokud mne bude na Hutisku potřeba, budu na tréninky a zápasy dojíždět těch třicet kilometrů, ale je to čím dál náročnější. O víkendu jsme se na plese bavili s kamarádem Lukášem Čumou, který válí za Jablůnku, že tam možná skončíme,“ možné je všechno,“ dodává k možná blízké budoucnosti zkušený ofenzivní hráč Hutiska.

baros 2

Foto Milan Kleindorf