Petr Škařupa dýchá pro Juřinku a chce, aby se klub bavil fotbalem

Hráčem uplynulého víkendu se stal kapitán Juřinky Petr Škařupa. Ten dal v Morkovicích branku a podává i v krajském přeboru spolehlivé výkony. Jeho prací v klubu není jen působení na hřišti. Nejen o tom v následujícím rozhovoru.

Kdy a kde jste začínal s fotbalem?
S fotbalem jsem začínal v rodné Kelči již jako čtyřletý, kde díky svým rodičům mě tato hra učarovala.

Kterými kluby jste prošel v mládežnických kategoriích a jaké největší úspěchy jste zaznamenal?
Defacto až do mužské kategorie jsem pořád hrával v Kelči. Výjimkou bylo hostování v týmu Valašského Meziříčí, kdy půl roku jsme hráli druhou dorosteneckou ligu a hostování v Bystřici pod Hostýnem, kde jsem již nastupoval pod současným trenérem Pavlem Vaiglem. Samozřejmě jsem ještě svou kariéru na hřebík nepověsil a proto je předčasné se bavit o největších úspěších. (smích)
I přesto bych mohl vypíchnout páru zajímavých bodů mé kariéry. Velice zajímavá byla jízda školským pohárem Coca-Cola cup na základní škole, která se zastavila až na samotném vrcholu. Již tady jsem poprvé poznal a vyzkoušel trenérské a mentorské praktiky trenéra. Dalším světlým okamžikem je krátké nakouknutí do prvního týmu Bystřice pod Hostýnem, která tehdy hrála MSFL.

Které kluby jste doposud prošel za muže?
V mužské kategorii jsem se usadil pouze ve dvou šatnách. Hned po dorosteneckém věku jsem zamířil do Ústí u Hranic. Po poměrně vážném zranění jsem v zimě dostal nabídku na Juřinku a tu využívám dodnes.

Jak dlouho působíte v Juřince?
V zimě roku 2007 jsem udělal výborné rozhodnutí a přestoupil jsem do současného klubu, kde za ty léta jsem poznal spoustu super lidí a kamarádů.

Kdy nastal zlom a nastal vzestup klubu z Juřinky?
Pochopitelně díky dlouholetému působení v týmu již něco pamatuji. Začátky byly výborné. Pan Musial držel tým pravidelně do pátého místa. Ovšem díky věkové obměně došlo k ústupu ze slávy a najednou Juřinka se ocitla na druhé straně tabulky. Všichni se tady na Juřince chceme fotbalem bavit a proto bylo nutností udělat kroky ke znovuvrácení slávy juřinského fotbalu. Tyto kroky jsme společně s vedením učinili koncem předminulé sezóny, tudíž léto 2016. Od tohoto data se píše nová, velice zajímavá a ne jen fotbalem nabitá, historie.

Co všechno máte v klubu kromě hraní na starosti?
V současnosti funguji jako spojka mezi A-mužstvem a vedením TJ. Dále se snažím pomáhat trenérovi s organizačními stránkami.

Jakou vizi máte s klubem? Kam by se měl dál vyvíjet?
Vize klubu je jednoznačná - "bavit se fotbalem". Díky tomuto přístupu bychom rádi zaujali mladé nadějné hráče a postupně zkvalitnili mládežnické kategorie. Časem bychom rádi uvítali v A-mužstvu svoje odchovance.

Jaký rozdíl vnímáte jako hráč mezi úrovní 1. A třídy a Krajského přeboru?
Vzhledem k nastavení tréninkové morálky již v 1.A třídě, tak nevidím markantní rozdíl mezi oběma soutěžemi. Náš týden je hodně podobný, jen máme více delších zájezdů. To nám samozřejmě vůbec nevadí, neboť v autobuse má hlavní slovo trenér a jeho zeměpisné, orientační a hlavní organizační schopnosti.

Jak moc je důležitý pro současný vývoj Juřinky osoba trenéra Pavla Vaigla?
Na Juřince funguje silná "synergie". Pochopitelně Pavel Vaigl vnesl na Juřinku nové světlo a kus svého já, ale důležitá je všestranná souhra. Výsledkem toho všeho jsou nejen výsledky, ale především rodinná atmosféra, radost a přátelství v týmu a s tím spojených mnoho zážitků a osobnostní růst.

V čem je Juřinka specifickým valašským klubem?
Rozdílnost vnímám v tom, že naše týmy týmy tvoří prioritně jádro a až posléze řeší obal. S tím je spojena poctivá práce a pokora k soupeřům. Dalším odlišností je otevřený přístup k hráčům v přestupové politice. A v neposlední řadě Juřinka při nákupech řeší především mentální a povahové vlastnosti hráčů.

Jak jste zatím spokojený s výkony a výsledky týmu v krajském přeboru?
Z pohledu bodového zisku jsme na tom dobře. Herní vyzrálost jsme prodali až v zápase s Morkovicemi, tudíž tady vidím určitý prostor pro zlepšení a hlavně cestu k dalším obohacujícím zážitkům.

DSCN4239

Foto Milan Kleindorf

Mgr. Martin Němec