24.07.2024
Cesta Maxima Kalabuse ze Vsetína do světa velkého fotbalu
Vsetíňák Maxim Kalabus hrál Na Tyršovce ještě jednu sezonu v kategorii U17. Pak přestoupil do 1. FC Slovácko a nyní po dvou letech do juniorky SK Slavia Praha. Vsetínský odchovanec začínal s fotbalem v našem klubu v době, kdy mu bylo sedm let. Využili jsme několika málo dní, které Max tráví doma, ke krátkému rozhovoru s ním.
Maxime, jaké to je, dostat se do tak velkého klubu?
Když přišla nabídka se Slavie, byl jsem nejdřív dost zaskočený, a nechtělo se mi tomu uvěřit. Moji rodiče i zastupující agentura o zájmu věděli už od února, ale mě to řekli až tři kola před koncem dorostenecké ligy. Chvíli trvalo, než jsem to vstřebal, a vůbec nevěděl, jak se k tomu postavit. Na Slovácku se mi střelecky dařilo, i když jsme okupovali spodní příčku tabulky tak jsem skončil v tabulce střelců pátý, dařilo se mi právě proti pražským klubům. No a Slavie je klub, kterému od mala fandím, jezdíme na dost jejich zápasů v pohárech. Vlastně fotbalově nebylo co řešit. Slavia je česká topka a kde jinde se zlepšit, než s nejlepšími.
Jaká vlastně byla tvoje fotbalová cesta?
Začínal jsem u nás ve Vsetíně v sedmi letech a první tři roky jsem chytal, dost mě to bavilo. Pak se změnil trenér a přišel Tomáš Drábek, kterému vděčím za velký pokrok v dovednostech. Přesunul jsem se z brány na stopera. I když jsem pravák, tak od mala jsem nějak přirozeně kopal oběma nohama a bylo období, kdy se mi levou dokonce hrálo líp než pravou nohou. Zkoušel jsem i pár měsíců středního záložníka, bavilo mě to na všech postech. Ve čtrnácti letech jsem si řekl, že bych chtěl dávat víc branek a měl jsem to štěstí, že jsem dost vyrostl. Trenér mi dal příležitost a já ji využil. V U15 jsem se stal nejlepším střelcem Moravskoslezské divize.
To mám ještě v živé paměti, bylo to, jestli se nepletu 51 gólů za sezónu. Měl si ambici se potom úspěchu posunout do vyšší soutěže, a proto si přestoupil do Slovácka?
Chtěl jsem trávit více času na hřišti, nějak se dál zlepšovat, a tak jsem dostal od FC Fastav Vsetín povolení zkoušet jednou týdně tréninky ve Zlíně a pak se ozvali ze Slovácka. Tak jsem to zkusil tréninkově i tam a do deváté třídy jsem se rozhodl zkusit štěstí ve Slovácku.
Jak náročné to bylo, změnit prostředí, odejít na internát, a ještě k tomu do deváté třídy, když se dělají přijímačky na střední školy?
Bylo to dost náročné po všech stránkách. Člověk není doma, učí se všecko dělat sám. Do toho jsem dost vyrostl a rychle. Tréninky byly ve větší intenzitě a mě hned z kraje chytla záda. Nemohl jsem pořádně zahájit přípravu a začal tak rehabilitacemi. Sotva jsem se dal do kupy, tak mě na Sigmě dost škaredě poranili kotník a zase jsem stál dva měsíce. Psychika dostala pořádně zabrat, do toho nový kolektiv ve škole, nebylo to jednoduché. Držel jsem se přísloví, co vás nezabije to vás posílí a zhruba po půl roce se to zlomilo k lepšímu a začal jsem dohánět rychle tréninkové i zápasové manko, a i když jsem nehrál celé zápasy, tak mi to tam docela padalo.
V sezóně 2023/24 si byl mezi špičkou střelců první celostátní ligy U17 a přišla zmíněná nabídka od Slavie. Jak se těšíš a co od sebe očekáváš?
Těším se moc. Mám za sebou prvních pár tréninků a pokud budu mít výkonnost, měl bych být ve Slávistické juniorce. Chtěl bych se tam prosadit a udělám pro to maximum. Je to zase úplně nový začátek a je mi jasné, že to nebude jednoduché. V kádru je 11 reprezentantů, 8 českých a tři slovenští, takže ta výzva je obrovská a náročná. Říkám si, že když mi na konci sezóny přišla pozvánka do širší nominace české reprezentace, že bych to snad mohl zvládnout. Kdyby nedej bože ne, tak to bude minimálně obrovská zkušenost.
Co by si na závěr vzkázal mladým klukům našeho klubu, aby byli stejně úspěšní?
Nejdůležitější je aby ten sport milovali. Potom aby makali, přidávali si tréninkové jednotky po klasickém tréninku, sledovali evropské poháry a měli sen, za kterým chtějí jít. Aby to nevzdávali, když se jim nebude dařit, nebo když budou zranění, Je to dřina, ale dá se posunout na vyšší úroveň. Moc jim fandím a často jsem chodil na dost domácích zápasů juniorských týmů FC Fastav Vsetín, a i na muže. Moc bych si přál, aby postoupili do třetí ligy. Třeba si ji sám za můj mateřský klub v budoucnosti zahraju.
Maxi moc díky za rozhovor a za celý tvůj mateřský klub FC Fastav Vsetín ti přejeme moc úspěchů a těšíme se na jejich sdílení na našich stránkách.
Petr Říha