Úspěšný trenér Michal Vacula - Dokud na to hřiště dolezu třeba po čtyřech, s klukama si vždycky zahraju!

Michal Vacula se trenérsky podílí na výchově dorostenecké kategorie ve Valašském Meziříčí.

Na fotbal do Drnovic

S fotbalem jsem začal v mém rodišti, Luhačovicích. Po dorostu a střední škole jsem nastoupil na základní vojenskou službu. Z Vyškova jsme jezdili jako fanoušci a najatí pořadatelé za klobásu a pivo na fotbal do sousedních Drnovic a byli svědky neuvěřitelného vzestupu jedné fotbalové vesnice. Někteří mladí hráči byli s námi na vojně a fotbal jsme hráli v rámci tělesné přípravy proti sobě.

Voják z povolání

Po roce vojny jsem se rozhodoval co dál, a protože ekonomických škol bylo na Zlínsku jako hub po dešti a dobrých pracovních příležitostí až tolik bez praxe nebylo, vstoupil jsem zpět do armády jako voják z povolání. Nastal mně kočovný život po celé republice. Kroměříž, Vyškov, Mariánské Lázně, Klatovy a tím bylo jasné, že fotbal byl koníčkem převážně v okresních soutěžích. Po návratu z Mariánek mně navíc byla diagnostikována roztroušená skleróza, nevyléčitelná nemoc, která napadá nervovou soustavu člověka, má přímý vliv na jeho hybnost a nemocný si musí sám aplikovat několikrát týdně injekce. S fotbalem jsem se mohl rozloučit úplně.

Fotbal je láska

Fotbal mně ale hodně chyběl. Hráčsky to stejně nikdy nebyla žádná hitparáda, a tak jsem uvítal možnost hráčům do jejich snažení „kecat“ a stal se trenérem. Jako voják, který v roce 2007 měl 115 podřízených a začal s trénováním, jsem věděl perfektně, jak poskládat, vést a motivovat. V armádě jsem se podílel na výcviku vojáků do Iráku, Kosova, Afganistánu a později i Afriky a musel jsem být v přípravě velmi důsledný, aby všichni byli připraveni na víc než sto procent a ve zdraví se z misí vrátili. Ta důslednost ve mně zůstala i pro práci trenéra. Taky po hráčích vyžaduji disciplínu, zápal a chuť vítězit. Tady naštěstí nejde o život, ale přesto klukům vždy vysvětlím, že to, co děláš, dělej naplno, jinak tím jen ztrácíš čas. Musíš si vážit těch, co stojí vedle. Tým je pevný řetěz a je pevný a silný tak, jak jeho nejslabší článek. Nedopusť, aby se přetrhnul a těm slabším vždy pomáhej!

Trenérská kariéra

Začal jsem trénovat s Danem Šulákem a dělat mu asistenta. Tady jsem se potkal i s některými kluky, kteří ještě dnes působí v našem „A“ týmu. Martinem Výmolou a Viktorem Žilínským. Pro mé názory a přístup si mě všimnul předseda oddílu Jarda Odstrčil a nabídl mi vytvořit tandem v dorostu společně s Honzou Navrátilem. Od Honzy jsem se naučil spoustu věcí a jsem mu za to vděčný. Vždycky jsem obdivoval Barcelonu devadesátých let, a to, co do ní přinesl Louis Van Gaal. Totální fotbal. Obdivoval jsem to a tyto principy se snažil vnést i do mé práce. Vždy jsem zbožňoval německou houževnatost a Bayern Mnichov. Prolnutím těchto dvou světů se tvořily mé trenérské zásady. Srdcem jsem ale zůstal u nás doma, v Baníku. I toto všechno jsem vtloukal do kluků z ročníků 92-96. A ti dnes někteří hrají za naše valašskomeziříčské „béčko“. Po mladším dorostu jsem si dal asi měsíční pauzu a v roce 2012 kývnul na pomoc mým kamarádům v Růžďce. Ze čtvrté třídy jsme okamžitě postoupili systémem start – cíl do třetí třídy. Růžďku jsem opouštěl, když byla na třetím místě tabulky třetí třídy okresu Vsetín a vrátil se zpět k mládeži do ValMezu. Zdeňa Furmánek potřeboval trenéra starších žáků pro jarní část a já jsem tuto výzvu přijal.

U 17

S ročníkem 2002 jsem se posunul zpět do mladšího dorostu, kde působím dosud. Mým cílem je co nejvíce talentovaným klukům dát odrazový můstek pro vyšší soutěž. A to se zatím daří. V celostátní dorostenecké soutěži už působilo nebo doposud působí sedm mých bývalých hráčů. Toto je asi ten největší úspěch a chci i nadále pracovat tak, aby i o další moje svěřence byl velký zájem. Občas pomáhám i na lavičce valašskomeziříčského „béčka“ a chceme s Freldou pro ValMez krajský přebor. Když to nevyjde letos, budeme se o to snažit dál. Výchova hráčů ve Valašském Meziříčí si tuto soutěž zaslouží.
Fotbal si pořád zahraju strašně rád, i když to bolí, míč vidím dvakrát a je to čím dál tím horší. Dokud na to hřiště dolezu třeba po čtyřech, s klukama si vždycky zahraju (smích).

Mimofotbalové koníčky: rodina, vaření, cestování

Rychlý dotazník pro Michala Vaculu:

Sparta nebo Slavia: Baník pičo!
Iphone nebo Smartphone: Smartphone, ale beru to jako spotřebák.
Autobus nebo Vlak: vlak. Kdo má dva metry, pochopí.
Moře nebo hory: moře. Hory jen jako hráč (Daniel Horáček, ročník 95).
Sáblíková nebo Ledecká: Ledecká (pošuk jako já)
Trénink nebo zápas: trénink
Coca Cola nebo Pepsi: Cola 1x za půl roku v mekáči
Pivo nebo víno: Už rok a půl přísný abstinent kvůli zdravotnímu stavu.
Slivovice nebo jiný panák: Nezlob, to už bolí (smích).
Blondýna nebo bruneta: krásný úsměv a velké přednosti
Svatba nebo na psí knížku: svatba
Guláš nebo řízek: guláš
Zeleninový salát nebo klobása: salát
Auto nebo kolo: kolo
Káva nebo čaj: káva
Barcelona nebo Real Madrid: Barcelona
Messi nebo Ronaldo: Messi
Byt nebo dům: byt
Facebook nebo knížka: FB
Zima nebo léto: Léto (v zimě je žalostně málo fotbalu)
Umývání nádobí nebo vysávání: nádobí, máme myčku (smích).

Web nebo noviny: Web
Pizza nebo hamburger: nejlépe obojí naráz (smích)