Staňte se generálním partnerem portálu Valašský fotbal Partnerstvím získáte exkluzivní plochu pro Vaši inzerci

Dozvědět se více
Krajský přebor

16.09.2021

90 let fotbalu v Karolince - Počátky historie 1931 - 1939

U příležitosti 90 let fotbalu v Karolince prezentujeme díky práci pánů Zdeňka Švece a Jaroslava Valiána bohatou historii tamního fotbalu.

Historickým územím naší kopané je místní část obce Nového Hrozenkova zvaná Karolinina Huť. Fotbal se zde začal prosazovat díky nadšencům o tento sport již v roce 1928, možná ještě dříve. Zpočátku hrávali hráči jen mezi sebou všude, kde se dalo: na louce za nádražím, u vody, za farou, pod Plánky, na kněžůvce, později nejvíce za měšťanskou školou. O dva roky později se vytvořila celá jedenáctka včetně náhradníků a k přátelským utkáním se už zvaly okolní kluby. Hrálo se prakticky všude, kde byl nějaký trávník a kde byl shovívavý majitel. Začátky to nebyly vůbec lehké, na míč se hráči složili a ostatní výstroj si koupil každý sám.

 

Z této aktivity došlo v roce 1931 k založení fotbalového klubu, který po složitých diskuzích dostal název SK Valašská Slavia Nový Hrozenkov. Předsedou byl zvolen Josef Jůva, jednatelem Otto Haluza, pokladníkem František Posler a trenéry Alfred Kollanda a Jan Čeněk. Vedení klubu čekal nelehký úkol, zajistit regulérní hřiště. To se podařilo vyřešit 1. července 1932, kdy pro vybudování hřiště byla pronajata louka Na Kalincově od paní Ludmily Majerové. Pronajatá plocha byla ještě prodloužena o část pozemku, jenž patřil Reichově sklárně. Kvůli vybírání vstupného nezbylo, než vlastním přičiněním hřiště oplotit. Na jaře 1933 dokončili práce hráči a členové klubu již s novým vedením: předseda Pecháček Jan, jednatel Kopřiva Robert a pokladník Kristián Otto.

 

Na jaře a v létě 1933 se v přátelských utkáních naše mužstvo střetlo s okolními kluby SK Vsetín, Rudá Hvězda Vsetín, Viktorie Vsetín, Rožnov, DSK Valašské Meziříčí, Kuhländchen Nový Jičín, Velké Karlovice, Turzovka, Čadca, Rudá Sparta Holešov, Zájezdní XI. Baťa Zlín, Vojenská XI. Valašské Meziříčí, Číšnická XI. Ostrava nebo rakouský klub Vorwärts Vídeň (vyhráli jsme 7:5) a Slovan Vídeň (vítězství 4:3).
V těchto přátelských utkáních se utvořil dobrý kádr mužstva, které začalo na podzim 1933 poprvé hrát mistrovské zápasy ve Valašském okrsku III. třídy Slezské župy fotbalové. 

 

Účastníky soutěže byly DSK Kopřivnice, DSK Štramberk, Vlčovice, Rožnov a Bílovec. Dobrá hra i výsledky mužstva již v té době získala celou řadu stálých návštěvníků od nás i z okolních vesnic. Před povzbuzující diváky nastupovalo naše mužstvo většinou v základní sestavě Lažnovský Jaroslav – Rýza František, Majer Vratislav – Čeněk Jan, Polda Mikšík – Orság Jan, Čeněk Antonín, Myšák Jan, Táborský Ferdinand, Dümler Emil. V další mistrovské sezoně se mužstvo pokoušelo o postup do vyšší soutěže. Při stejném počtu bodů 18 z 10 zápasů kvůli horšímu poměru branek obsadilo mužstvo celkové druhé místo za největším rivalem SK Rožnov, ze kterého se mělo postoupit do vyšší třídy. Slezská fotbalová župa však prováděla reorganizaci soutěží a tak místo dvou postupujících šel nahoru jen vítěz III. třídy. Tím byl celek SK Rožnov.

 

Následující sezóna 1935-36 nám přinesla konečně radost z postupu do II. třídy, v níž jsme se dostali mezi nejlepší kluby Valašské skupiny. Naši soutěžní třídu tvořily kluby SK Vsetín, SK Valašské Meziříčí, SK Rožnov, SK Frýdlant, SK Frenštát, SK Štramberk, Unie Kopřivnice, SK Hodslavice, Staroměstský SK. 
V srpnu 1935 u nás startovalo družstvo prvoligového SK Prostějov, které jako nováček obsadilo 6. místo z 12 klubů (o rok později skončili na 3. místě). V tomto utkání jsme podlehli 1:5, což bylo považováno za čestný výsledek.

 

Škoda jen, že tehdy byla již situace klubu tíživá a to nejen finančně. Začala se projevovat únava a tím i nechuť dále pracovat naplno u některých funkcionářů a hráčů. Na mimořádné Valné hromadě (5. 8. 1936) za účasti předsedy SŽF p. Mikšaníka bylo zvoleno nové vedení klubu: předseda Waltr Weiss, jednatel Čeněk Jan a pokladník Vilém Robíček. Tito a další členové výboru vedli klub v době, kdy jeho pozice v mistrovských soutěžích byla daleko složitější než v letech minulých, neboť našimi soupeři byly mužstva finančně i sportovně hodně silná. Získávat vítězství a tím i potřebné body v následující sezóně bylo velmi těžké. Mužstvo bojovalo většinou ve složení Bitala Alois – Rýza František, Majer Vratislav – Čeněk Jan, Kollanda Alfréd, Orság Jan – Barlog Jindřich, Čeněk Ladislav, Myšák Jan, Barlog Miloš, Čeněk Antonín. S nepříznivými výsledky odcházel elán řady hráčů a docházelo i k situacím, že k utkáním se nastupovalo v sestavě s řadou náhradníků, někdy dokonce jako třeba ve Frýdlantu, kdy jsme hráli jen v devíti hráčích. Byla toho škoda, vždyť úroveň mužstva ocenili i soupeři v předcházejících přátelských utkáních, již zmíněný ligový SK Prostějov nebo rakouská Čechie Vídeň. Přesto se díky obětavosti několika funkcionářů a většiny hráčů podařilo dohrát soutěž až do konce. Přes všechnu snahu však naše mužstvo v této obtížné soutěži obsadilo poslední místo. 

 

Když se v letech 1938-39 ještě navíc projevily následky mobilizace a nástupu záložníků na vojenskou službu, byla činnost klubu Valašská Slávia Nový Hrozenkov v organizovaných soutěžích ukončena. Hřiště Na Kalincově bylo zrušeno, protože nájemní smlouva vypršela (byla sjednána pouze na pět let).
Přesto toto období kopané v naší obci připravilo dobrou půdu pro to, aby se po určité přestávce mohlo v historii pokračovat dále. Podchytil se zájem o tuto mužnou hru u hráčů i návštěvníků. Ve II. mužstvu i v dorostu se vychovali hráči, kteří na položených základech mohli dále pokračovat.

 

V uplynulém období se na hřišti představila celá řada hráčů, samozřejmě někteří z nich působili i jako členové výboru klubu. Seznam hráčů za uvedené období je hodně široký. Lažnovský Jaroslav (brankář), Lažnovský Václav, Weiss Valter (brankář i hráč), Bitala Alois (brankář), Bitala Ladislav, Bitala Viktor, Kollanda Alfréd (hráč i mecenáš), Myšák Jan, Šarf Eduard, Šarf Rudolf, Šarf Oldřich, Davídek Josef, Davídek František, František Robíček (první kapitán), Robiček Vilém, Dümler Emil, Rasocha Jindřich, Valigura Oldřich, Gabera, Posler, Polda Mikšík, bratři Táborští, Orság Václav, Orság Rudolf, Orság Jan (hřebík), Orság František, Duchoň Rudolf, Rýza František, Jindřich Barlog, Miloš Barlog, Antonín Čeněk, Jan Čeněk, Ladislav Erdinger, Jan Erdinger, Blabolil Václav, Konvičný Jan, Konvičný Josef, Majer Vratislav, bratři Táborští, bratři Jůvovi, Juříček František. Dále to byli hráči Švec Antonín, Konvičný Štěpán, Vojkůvka Josef, Duchoň Rudolf, Foltynovský, Egger G, Macek, Šprync, Zgabaj, Kukučka, Heppler Rudolf, Krejčiřík, Mynář, Kořenek, Eliáš František, Potocký Rudolf, Kopal Stanislav, Vašek Bedřich, Martiňák Jan, Tylčer Antonín, Macek, Pastor, Heinelt, Antonín Jaroš, Erban, Kneblík, Pelouch, Burger, Gášek, Jokl Evžen, Sviták, Dlask, Pacl.

 

Ve zmíněném období organizovala Slezská fotbalová Župa také reprezentační soutěže výběrů jednotlivých oblastí. Do nominace k utkáním Vsetínské reprezentace byli povoláni i naši hráči Ferdinand Táborský, Antonín Čeněk a Alfréd Kollanda.
Nutno také připomenout, že se klub musel také podílet na řízení jednotlivých utkání. Roli rozhodčích si v té době dobře plnili Haluza, Myšák, Konvičný, Lažnovský i Burger.