Ronald Koeman z Byniny Pavel Bartecký moc svých následovníků neměl

Pavel Bartecký ukázal cestu, jak se hráč z okresní soutěže může dostat v regionu až na divizní úroveň.

Bohužel tohoto vynikajícího hráče z Byniny už moc hráčů nenásledovalo, že by zvolilo poctivé fotbalové práce a dokázalo se v regionu vypracovat do nejvyšší možné soutěže. Pavel Bartecký to dokázal a zanechal ve Valmezu nesmazatelnou stopu.

Před deseti lety dnes již bohužel nežijící legenda valašské fotbalové novinařiny Vladimír Štěpán psal:

Fotbalisté Valašského Meziříčí ve středeční předehrávce divize E po boji porazili Orlovou 2:1. Valaši však mohli vyhrát mnohem větším rozdílem.

VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ – ORLOVÁ 2:1 (2:1)
Domácí fotbalisté předvedli v úvodní dvacetiminutovce útočnou smršť. Již v 1. minutě trefil Horák tyč a o tři minuty později po čtvrtém rohovém kopu hlavou mířil přesně Bartecký – 1:0. Další tutovku Mikulovi chytil brankář hostů. V 19. minutě vybojoval Macíček po souboji s brankářem míč pro Horáka a ten zvýšil na 2:0. Orlová se na polovinu domácích dostala až po půlhodině hry a ve 38. minutě šťastným gólem Kadlčáka snížila na 2:1. Druhý poločas se hrál pod taktovkou hostů a domácí bránili nejtěsnější vedení. Pojistit jej mohl v 83. minutě Bína, ale brankář Hulva jeho šanci vyrazil. V nastaveném čase mohli hosté vyrovnat, ale oblouček Kopela skončil nad brankou. Tři body domácích tak byly nakonec perně vybojované. „Místo abychom vedli po dvaceti minutách 5:0, tak se nakonec trápíme a bojíme o vítězství,“ shrnul výstižně dění na hřišti kouč Valašského Meziříčí Karel Orel.

Sestava Val. Meziříčí: Trochta – Palát (84. Kudělka), Mikula, Bartecký, Vaculín – Macíček, Navrátil, Plešek, Nikolič (46. Papřok) – Horák (81. Neuberger), Bína.

Pavel Bartecký byl stoper mnoha předností. Důrazně bránil, byl vynikajicí při hře hlavou jak v defenzívě, tak při standardních situacích. A v neposlední řadě připomínal Ronalda Koemana, protože jeho přímé kopy z dálky v podobě nechytatelných bomb byly vyhlášené.

Pavel Bartecký po konci ve Valašském Meziřičí dohrával kariéru v domovské Bynině. Dnes mu je 35, ještě by fotbalovou radost mohl na valašsých trávnících rozdávat a být pořád minimálně rozdílovým hráčem svého domovského klubu ve III. třídě. On však pověsil kopačky na hřebík.