Ondřej Svoboda a jeho trpělivé hledání brankářského řemesla

Ondřej Svoboda stojí také jako zkušený brankář za vydařeným podzimem Polic.

Stál jste odmalička v brance?

Odmalička ne. Asi v páté třídě v Kelči jsem zjistil, že nejsem moc na běhání (smích), tak mě strčili do branky. Už jsem tam zůstal a chytal za mladší a starší žáky. Pak mě fotbal přestal bavit a vrátil jsem se k němu až v na rok a čtvrt v dorostu, kdy jsme se dvakrát pokoušeli o postup do krajské skupiny. Zatímco v prvním případě nám stopku v baráži vystavila Valašská Polanka, podruhé se nám podařilo postoupit přes Francovu Lhotu.

S kým jste například tvrořil tutu úspěšnou dorosteneckou generaci?

Mnoho kluků už nehraje, ale namátkově to byl ještě dnes v Kelči aktivní Radim Pastrnek, nedávná opora Juřinky Petr Škařupa nebo kamarád Michal Tvrdoň. Ten už dávno nehraje, ale já jsem s ním po dorostu setkal ještě později v béčku Kelče.

V Kelči jste začal i mužskou kariéru?

Chytal jsem za béčko, které se spojilo s Kladerubama. V áčku byl jednička současný brankář Krhové Zdeněk Němec. Já chodil za áčko na lavičku a pak na pivo a párek (smích). Chvíli jsem dostal v prvním týmu více prostoru za trenéra Jursíka, kdy jsme tvořili dvojici s pozdějším brankářem Všechovic Petrem Kubjátem.

Další sezonu ale přišel zajímavý přesun do Liptálu.

Na podzim jsem neměl v Kelči už takovou minutáž. Přítelkyně pocházela z Liptálu, a tak jsem odtud dostal nabídku. Byl jsem tam rok. Na jaře jsme spadli do III. třídy, ale byla tam dobrá spolupráce s dnešním, trenérem Prlova Martinem Nikolénem. Nepomohla nám ani výborná zimni příprava, kdy jsme skončili druzí na zimním turnaji ve Valmezu a prohráli jen s tamními dorostenci. Ve III. třídě jsem odcházel z Liptálu v době, kdy se hrál střed soutěže.

A zase přišlo béčko Kelče.

V Kelči odjel brankář do USA a mimochodem žije tam dosud. My jsme postupovali ze IV. třídy až do okresního přeboru. Tam jsme se tři roky zachraňovali a čtvrtý rok to nevyšlo. Spadli jsme a tým postupně zanikl.

A přišly Police.

Jedu tady pátou sezonu. Opět jsem se setkal s kolegou v brance Zdeňkem Němcem. On šel do pole a já chytal. Já jsem přišel a Police měly na podzim jeden bod. Z posledních pěti zápasů na podzim jsme získali třináct bodů. Pak přicházely sezony, kdy jsem usilovali o postup do III. třídy, ale vždy končili pod sestupovou čarou.

Pak přišel do Polic trenér Sarközy a vytvořil Vám konkurenci.

Trenér chtěl, abychom s Hrdličkou vytvořili dvojici. Zápasů ve III. třídě přibylo a po postupu šla kvalita nahoru. Já jsem navíc byl po zranění. Po sezoně se Hrdlička vrátil za trenérem Vinklárem do Kelče.

Sice jste v brankovišti sám, ale Jan Příhoda jako bývalýá bramkář by mohl zaskočit.

Honzu už chytání nebaví, ale musel by do kasy a zvládl by to na jedničku (smích).

Police prožily po letním zemětřesení v kádru vydařený podzim a útoční překvapivě na finálovou skupinu spolu s Loučkou.

Nečekal jsem to. Nás nakopl zvládnutý první těžký zápas s Choryní s tamním béčkem. Vyhráli jsme 3:2 po velkém boji a rozjeli se. Nás v tom zápase bylo málo, pomohl i dorostenec z SD Kelč/Loučka. Nepovedlo se nám derby s Loučkou. My jsme tam ale první poločas hráli výborně. Pak to domácím napadalo všechno do branky a pomohlo jim i naše vyloučení. Každopádně soutěž je v polovině a my budeme usilovně bojovat, abychom se do finálové postupové skupiny dostali.