Náš trenér Daniel Borák umí lanařit, a tak jsem spokojený v Loučce, říká František Juriga

Je mu teprve 22, ale již má František Juriga za sebou hodně zajímavou fotbalovou cestu.

Kde jste začínal s fotbalem?

Jsem odchovancem Valašského Meziříčí. Hrál jsem tam za mladší přípravku a na jednom turnaji ve starší přípravce, který se konal ve Viganticích, si mě všimli trenérři Sigmy Olomouc a já jsem tam strávil celkem čtyři roky. Sigma si mě koupila a hrál jsem tam do kategorie U 13.

Pak jste se vrátil do Valašského Meziříčí.

Zatímco jsem nejprve v Olomouci hostoval z Valmezu, pak to bylo tak, že jsem naopak hostoval z Olomouce ve Valmezu (smích). Skončil jsem tam v žácích a šel na dorost do Podlesí.

Podlesí mělo tehdy zajímavý tým v dorostu.

My jsme vyhráli okresní přebor, ale krajskou soutěž jsme si nezahráli. Podlesí muselo tým odhlásit, z věkových důvodů nebyli hráči.

Angažmá v Loučce je Vaše první v mužích.

Já jsem rok fotbal nehrál, ale pak mě zlanařil trenér Loučky Daniel Borák. On umí dobře lanařit (smích). My jsme se přes fotbal znali. V Loučce jsem spokojený, hrají středního záložníka směrem dopředu.

Kdo za Vás brání?

Kolegou v záloze je Peťa Roupec. Ten to musí více oběhat do defenzívy (smích). Společně všichni tady v Loučce máme mladý tým, co chce vyhrávat. Před první covidovou přestávkou jsme vedli III. třídu. Letos chceme opět bojovat o postup do okresního přeboru.

Loučka je favorit celé III. třídy, ale dvakrát na podzim překvapivě klopýtla.

Dvakrát jsme prohráli. Doma s Brankami bylo hřiště skoro nehratelné po silných deštích. Ve Lhotce nás domácí překvapili a hlavně jejich útočník Žniva byl výborný, dělal nám obrovské problémy.

Loučka chce nahoru, co Vaše fotbalové cíle?

Jsou výlučně spojeny s Loučkou. Fotbal hraji pro zábavu v dobré partě, jaká tady je.