III. třída - B

03.11.2020

Zápasy s reprezentací Tunisu, dlouhé auty na Velké Lhotě. Fotbalový životopis Jaroslava Juráně by vydal na román

Zkušený brankář Jaroslav Juráň chytil v rezervě Rožnově již několikátou gólmanskou mízu.

Kterého klubu jste odchovancem? 

Začínal jsem a celou mládež jsem chytal v Zubří. Začínal jsem sice jako hráč, ale když jsme dostávali nakládačky jako třeba 20:0 se Zlínem, šel jsem do branky a už jsem tam zůstal (smích). 

 

Kde jste načal svoji kariéru v dospělém fotbale? 

Snad šest let jsem chytal na Dolní Bečvě. Trénoval tam Janek Pavlica. Byla to éra kolem střelce Radka Juříčka. Pak přišel trenér Stamislav Sekyra a my jsme dvakrát postupovali. Možná to bylo i díky soustředění v Tunisu, kde jsme byli dvakrát a hráli s tamní reprezentací do 17 let. Jednou jsme vyhráli 1:0 a jednou prohráli 1:2, takže jsme obstáli. Na to mám hezké vzpomínky a dodnes uchovaná videa. 

 

Pak jste se vrátil do Zubří, byl ve Stříteži a zase v Zubří. 

Tam jsem chytal za béčko a pod trenérem Josefem Borákem, kterému nikdo neřekne jinak než piškot (smích), jsme postoupili do okresního přeboru. Byl jsem i na Velké Lhotě. 

 

Jak jste se dostal do klubu s nejmenším hřištěm v okrese? 

Bylo to přes Martina Kysučana, který tam dodnes hraje. Brankář Richard Škuta, který tam dnes chytá, chtěl více hrát, tak jsem šel do branky. Musím říct, že pro nás bylo malé domácí hriště výhodou, všechny auty šly do branky. To soupeři dělalo velké problémy. Nyní, jak chytám za béčko Rožnova, tak prostě na Velkou Lhotu neumíme. Ze čtyř zápasů jsme třikrát prohráli a uhráli remízu u nich 4:4, kdy jsem v rozstřelu jednu penaltu chytil a sám rozhodující proměnil (smích). 

 

V Zubří jste skončil ve 41 letech a nyní prožíváte v Rožnově vydařený comeback.

Po třech letech mne zlanařila skvělá parta, jedna z nejlepších, co jsem zažil. Je fajn, že máme tým kluků, co pořád tíhnou k rožnovskému klubu. 

 

Nebolelo tělo po těch letech bez chytání? 

Než jsme začali hrát zápasy, tak jsme každý pátek i tak chodili pravidelně herát jako staří páni. Jediné co  mě trápilo, že jsem musel pokaždé na umělku v teplákách, je to jako na koberci. Jednou jsem je neměl a měsíc jsem měl spáleniny (smích). 

 

Vy jste kamarád s brankářem Baníku Ostrava Janem Laštůvkou, že jste do něho dostal rukavice? 

To zpískal spoluhráč a trenér Baníku Robert Blaško. Vůbec se neznáme. Rukavice jsou výborné, ale musím říct, že jak jsem jezdil do Německa pdo mimulým zaměstnavatelem na služební cesty, tak jsem si tam kupoval opravdu kvalitní rukavice od renomovaných firem. Ale samozřejmě díky, Lašty (smích).

 

Máte nějaké brankářské vzory u profesionálů? 

Ze zahraničních je to Pepe Reina, který měl vynikající období v Liverpoolu a z českých jsem vzorem já sám pro sebe (smích).